100 let od slavné bitvy u Zborova: Souboj tří našich prezidentů!
Dnes uplynulo přesně 100 let od zahájení bitvy u Zborova. V ní zvítězily českoslovenští legionáři bojující v sestavě ruské armády nad rakousko-uherskými vojsky. Byl to první významný úspěch legionářů v první světové válce. Na této bitvě se podíleli i naši tři pozdější prezidenti. Jeden jako legionář, druhý v řadách rakousko-uherské armády a třetí vše sledoval z Petrohradu.
Ke krvavému boji došlo 1. a 2. června 1917 u Zborova, u městečka ležícího na západní Ukrajině. Na ruské straně stála Československá střelecká brigáda o síle 3500 mužů. Mezi nimi byl i Ludvík Svoboda (†83). Proti nim stálo 5500 rakousko-uherských vojáků, mezi nimi i pluky z Plzně a Jindřichova Hradce. V jejich řadách prý tehdy bojoval i Klement Gottwald (†56). Na zprávy z válečného pole pak v Petrohradě netrpělivě čekal Tomáš Garrigue Masaryk (†87). Průběh sledoval pomocí telegramů a válečných vývěsek. Přesídlil tam, aby pomohl formování českých legií v zahraničních armádách.
Bez děl a munice
Ačkoliv byli českoslovenští legionáři v menšině, neměli odpovídající výstroj (i v červenci stále nosili kožichy) a jejich výzbroj byla nedostačující (chyběla jim lehká děla, měli omezené zásoby munice), díky dobré morálce a bojovým zkušenostem dokázali zvítězit. Prolomili všechny tři rakouské obranné linie a pronikli až pět kilometrů na nepřátelské území. Získali také mnoho těžkých zbraní, hlavně pušky, kulomety a granáty, ale i 20 děl. V boji padlo 190 mužů.
Češi proti Čechům
Na obou stranách proti sobě stanuli hlavně Češi a Slováci. Zjistili to ale až během bitvy a ti, kteří stáli na straně Rakouska odmítli v boji pokračovat. Tak se občas vysvětlovalo astronomické číslo zajatých vojáků. Mělo jich být na 4000, tedy více, než samotných legionářů. Rakouští velitelé to ale popírali.
Úspěch legionářů změnil postoj Ruska k československému odboji. Bojovníci za samostatné Československo získali jeho podporu a povolen byl neomezený nábor dobrovolníků. Na konci roku 1917 už měly legie téměř 40 tisíc členů.
Tomáš Garrigue Masaryk (prezidentem 1918 – 1935)
Ve vybudování silných zahraničních jednotek viděl nutný krok k vybudování samostatného státu. Legionáře proto mohutně podporoval za války i po ní.
Klement Gottwald (prezidentem 1948 – 1953)
»První dělnický prezident« sloužil za první světové války v řadách rakouské armády. Je praděpodobné, že bojoval i v bitvě u Zborova proti jednomu ze svých nástupců, Ludvíku Svobodovi. Někteří historici se však domnívají, že v té době ležel zraněný v nemocnici.
Ludvík Svoboda (prezidentem 1968 – 1975)
Bojoval u Zborova na straně legionářů. Po válce se vrátil jedním z posledních lodních transportů přes Japonsko. Během pražského jara v roce 1968 podporoval obrat režimu k demokracii, po intervenci sovětských vojsk přišel o politický vliv a ve funkci ho nahradil Gustáv Husák.
Čekaly na příležitost
Bojovat za nenáviděné Rakousko? To se za první světové války spoustě českých a slovenských vojáků nechtělo. Když padli do zajetí, či zběhli, zakládali v armádách své vlastní oddíly. Stále však čekali, až budou moci ukázat svou odhodlanost v boji.
Upevnit morálku
Na ruskou armádu v roce1917 stále silněji působila bolševická propaganda. Morálku vojska měla upevnit úspěšná ofenziva na východní frontě. A proto se do ní hlásily jednotky dobrovolně. Ihned toho využili i Čechoslováci. Jejich úspěchy ale nakonec přišly vniveč, ruská armáda se i přes vítězství u Zborova stáhla a nakonec z války vystoupila.
Zajaté popravili
Boj na straně nepřítele rakouská armáda krutě trestala. Příkaz zněl, všechny popravit. Stejný osud potkal i několik desítek raněných z bitvy u Zborova, kteří padli do rakouského zajetí.
