Andrew Schapiro o holocaustu a rodině: Fotku mámy poznal na dálku!
4 fotografie
Když Andrew Schapiro (53) před třemi lety přijel do Prahy dělat amerického velvyslance, věděl, že mandát obdržel i díky spjatosti svojí rodiny s Českem. Kniha Dopisy z Prahy 1939 – 1941, kterou teď představil, vysvětluje, jak velké to spojení bylo.
„Na jeho (Schapirovo) první setkání s občany jsem vzala tu knížku, zvedla ji před sebe do výše jako štít a skrze ostatní občany se protlačila do jeho blízkosti. Andrew Schapiro pohlédl na knížku, na obrázky dvou holčiček, poznal dětskou podobu své maminky a své tety a tvář se mu rozjasnila úsměvem,“ píše v knize psychoterapeutka Helena Klímová, která americký originál, pak přepracovaný na českou verzi, přinesla do Prahy.
Děti zůstaly
Právě korespondence ilustruje pohnutý příběh Schapirovy česko-židovské rodiny za druhé světové války. Přes padesát dopisů poslali jeho prababička Paula a prastrýc Erwin Schapirovým prarodičům do Spojených států během 27 měsíců. Schapirovi prarodiče vycestovali hned, ale výjezdních víz bylo málo, a tak zanechali své dvě holčičky – Rayu (Schapirovu matku) a Helgu Czernerovy – v péči pražské rodiny.
Ošklivá teta Steffi
V dopisech se píše třeba i o »tetě Steffi«, která je »velmi ošklivá«. Jde o tajný výraz rodiny pro nacisty. Poslední slova, která Paula odesílá v září roku 1941, jsou plná lásky a naděje. „Nejraději bych si vás živé přitiskla na srdce, moje sladká zlatíčka,“ píše v něm. „Tato kniha nevypráví pouze osobní příběh, ale zároveň tím nejzřejmějším způsobem vyjadřuje, že vízum dokáže člověku zachránit život,“ píše Schapiro v předmluvě a odkazuje tím i na současnou uprchlickou krizi a kvóty. Holčičky se v září roku 1939 zachránily a díky vízům dostaly za rodiči do USA. Osudy prastrýce Erwina, který jako lékař od roku 1940 léčil lidi v okupované Praze zadarmo, a prababičky Pauly skončily transportem do Terezína...
4 fotografie
