Jak zabíjejí nájemní vrazi! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

čtvrtek 1. prosince 2022

Svátek slaví Iva, zítra Blanka

Jak zabíjejí nájemní vrazi!

Vražedný deštník coby exponát.
Vražedný deštník coby exponát. (Foto – Reuters, AP, EPA, Petr Podroužek, ara)

Nedávný útok nervovým plynem na Kim Čong-nama (†45), bratra severokorejského diktátora, připomněl, že jedy byly odjakživa vysoce účinným a široce oblíbeným nástrojem promyšlených vražd nepohodlných lidí. Historie zná nemálo úkladných otrav, atentátů i hromadné likvidace. Jaké jsou ty nejznámější a nej-otřesnější?

Kim Čong-nama, bratra severokorejského diktátora Kim Čong-una, si dvě vražedkyně našly na letišti v malajsijském Kuala Lumpuru. Přikradly se k němu zezadu a do obličeje mu nastříkaly nervový plyn VX. Napadený si ještě došel pro pomoc k letištnímu lékaři, na následky plynu, který ochromuje dýchací svaly, ale během dvaceti minut zemřel.

Vietnamku Doan Thi Huong (28) a Indonésanku Siti Aishah (25) dopadli, obě ovšem tvrdí, že vše udělaly v domnění, že natáčejí zábavný pořad skrytou kamerou. Žalobce ovšem vysvětlení nepřijal, ženy jsou obviněny z vraždy a hrozí jim až trest smrti.

KLDR teď žádá o vydání těla nejstaršího syna Kim Čong-ila, zamítavě se postavila k pitvě. Kim Čong-nam v zemi nebyl od roku 2003, kdy žil v Macau, komunistický systém kritizoval a prosazoval reformu.

Podezření tak pochopitelně padlo na diktátorský režim, kde vraždy a popravy jsou legitimním nástrojem k uchování moci.

Experti tvrdí, že nervově paralyzující látka, která Kim Čong-nama usmrtila, pochází z nějaké moderní státní laboratoře na výrobu zbraní. Její použití zakazuje mezinárodní dohoda. KLDR ale tuto dohodu nepodepsala a desítky let rozvíjela komplexní program chemických zbraní.

Teodor Romža, 1947
Rozkaz vydal Stalin
Rusínský řeckokatolický biskup podporoval věřící v době Stalinovy diktatury, a tak se stal pro režim nežádoucí. Sloužil v Užhorodu a Mukačevu, bývalé Podkarpatské Rusi, která kdysi patřila k Československu. V roce 1947, po anexi k Sovětskému svazu, na něj nejdříve spáchali atentát, který vypadal jako autonehoda, ten ovšem přežil. Zemřel v nemocnici poté, co mu agentka tajné služby NKVD píchla injekci s kurare.

Georgi Markov, 1978
Bodli ho deštníkem
Pro vraždu disidenta Markova si bulharská tajná služba ve spolupráci s KGB vymyslela sofistikovaný plán. Novinář pracující v londýnském exilu pro BBC, šel 7. září 1978 do práce, když ucítil v lýtku slabé bodnutí. Okamžitě se otočil a viděl už jen člověka, jak ze země zvedá deštník, kvapně odchází a vzápětí nastupuje do blízkého projíždějícího taxíku. V práci pak Markov zjistil, že má na lýtku červenou tečku a bolest neustává. Jeho stav se zhoršil a večer už ho vezli do nemocnice, kde o čtyři dny později zemřel. Zjistilo se, že v místě vpichu má kuličku naplněnou ricinem. Atentát podle všeho spáchal zabiják Francesco Gullino, který pro Bulharsko pracoval jako tajný agent na Západě. Objednatelem byl podle všeho vůdce bulharských komunistů Todor Živkov, protože Markov, kdysi prominentní spisovatel a později ostrý kritik poměrů v Bulharsku, toho příliš mnoho věděl o životě tamních vládců.


Roman Cepov, 2004
Ani Putin mu nepomohl
Podnikatel a blízký přítel Vladimira Putina z doby, kdy současný ruský prezident ještě pracoval v Petrohradu. Cepovova firma zajišťovala Putinovi osobní ochranu. Ovšem zřejmě i několika lidem z podsvětí. A věděl toho o všech, ať politicích či zločincích, příliš mnoho. Od roku 1993 se ho pokoušeli zabít celkem pětkrát, jeho praktiky pečlivě vyšetřovala policie, aby ho dostala formální cestou. Proto prchl do České republiky. Když se Putin dostal k moci, byl náhle Cepov nedotknutelný a kvůli jeho dobrým kontaktům mu novináři začali přezdívat »bezpečnostní oligarcha«. V roce 2004 zřejmě hájení skončilo. Když si šel 11. září vypít šálek čaje ke kolegům u Federální služby bezpečnosti (kontrarozvědka), večer ho postihlo silné zvracení, měl průjem a lékaři zjistili, že mu rapidně klesl počet bílých krvinek. Přijali ho do nemocnice, kde 24. září zemřel. Při pitvě zjistili, že ho otrávili nespecifikovanou radioaktivní látkou.

Munir Said Thalib, 2004
Aktivistu zabil jed 
v džusu
Indonéský aktivista za lidská práva a bojovník proti korupci zemřel po atentátu v letadle. Se státními aerolinkami Garuda Indonesia cestoval do Nizozemí, aby na univerzitě v Utrechtu studoval mezinárodní právo a lidská práva, živý se tam ale nedostal. Během letu začal trpět silným průjmem a zvracel, a i když ho hned ošetřil lékař, který byl na palubě, zemřel asi dvě hodiny před příletem do Amsterdamu. Pitva odhalila, že měl v těle až trojnásobnou dávku arzeniku, než je ta smrtelná. Za vraždu byl odsouzen bývalý pilot Pollycarpus Budihari Priyanto, který mu prý za letu dal jed do džusu.

Alexandr Litviněnko, 2006
Rusko nepřipouští kritiku!
Asi nejznámější obětí útoku jedem z poslední doby je bývalý agent KGB a kritik Putina Alexandr Litviněnko. I když raději utekl do Velké Británie, kde dostal azyl, a byl pod ochranou britské tajné služby MI6, vrazi FSB si ho našli i tam. 1. listopadu 2006 se sešel se dvěma bývalými agenty KGB a také italským jaderným expertem. O několik hodin poté byl hospitalizován s klasickými příznaky otravy, průjmem a zvracením. 17. listopadu ho převezli do jiné nemocnice, kde už ho hlídala i policie. O tři dny později byl přemístěn na jednotku intenzivní péče, kde ovšem 23. listopadu zemřel. Zesláblý, hubený a bez vlasů ale ještě stačil prohlásit, že za jeho smrt může Putin. Odborníci odhalili, že ho zabil radioaktivní izotop polonia 210, které bylo podle britského fyzika Normana Dombeye vyrobeno v ruském závodě Avangard. Z podání jedu byl obviněn Andrej Lugovoj, se kterým se v den otravy setkal. Británie požádala o jeho vydání, Rusko ale samozřejmě odmítlo. O 10 let později soudce Robert Owen oznámil, že akci zřejmě schválil tehdejší šéf FSB s tichým souhlasem Vladimira Putina.


Goebbels zabil svých 
6 dětí
Na konci druhé světové války se mnoho nacistických pohlavárů ve strachu před potupnou pomstou z rukou ruských vojsk raději uchýlilo k sebevraždě. Stejně se rozhodli i ministr propagandy Joseph Goe-
bbels s manželkou Magdou, kteří s sebou v berlínském bunkru ovšem vzali na onen svět i šest svých dětí. Nechtěli, aby museli žít s následky konání jejich otce. Domluvili se se zubařem Helmutem Kunzem, že jim píchne morfin, aby usnuly, a pak jim v ústech rozmáčknou ampule s kyanidem.

Dlouhé 
prsty KGB
V dobách studené války byli v Německu usmrceni jedem dva ukrajinští opozičníci. Obě vraždy nařídila sovětská tajná služba KGB, obě provedl sovětský agent Bogdan Stašinskij, obě se udály v Mnichově a obě stejným způsobem: pomocí kyanidové pistole. V říjnu 1957 zavraždil Stašinskij v bavorské metropoli exilového politika Lva Rebeta, v říjnu 1959 vůdce Organizace ukrajinských nacionalistů Stepana Banderu. Západoněmecký nejvyšší soud tehdy ve slavném rozsudku odsoudil pachatele Stašinského pouze jako pomocníka a za skutečné pachatele označil »vysoce postavené původce zločinu« v Moskvě.

Bradfordské sladkosti, 1858
Fatální omyl při výrobě bonbonů stál v roce 1858 v britském městě Bradford život 21 lidí. Kvůli vysoké ceně cukru byla do sladkosti občas použita i sádra a právě záměna tohoto bílého prášku za oxid arsenitý vyústila v tragédii. Už cukrář James Appleton se při míchání ingrediencí necítil dobře, zvracel a bolely ho ruce ještě několik dní. Ovšem mentolové bonbony i přes netradiční podobu předal prodavači Williamu Hardakerovi. Od něj si lidé koupili celkem 2,3 kg bonbonů, kterými se otrávilo více než 200 lidí a z toho 21 zemřelo. Než na zdroj otravy přišli, mysleli si, že zabíjela cholera, v té době častá nemoc.


Irácké zrní, 1971
Když sucho v letech 1969 a 1970 zničilo v Iráku úrodu, rozhodl Saddám Husajn, že nechá přivézt zrní z Mexika a USA. Bylo určené jen na setbu a ošetřené methylrtutí proti plísni, to ovšem 6530 lidí, kteří se jím otrávili, nevědělo. Kvůli cizojazyčnému popisu pytlů a době dodání, kdy už na setí bylo pozdě, nechali si je farmáři pro vlastní spotřebu. I když mělo neobvyklé růžovo-oranžové odstíny a na pytlích byl symbol lebky se zkříženými hnáty, nedali se odradit. Zrním krmená zvířata se zdála v pořádku a barva se omyla. Rtuť ovšem ne. Podle úřadů zemřelo 459 lidí, odhady ale zmiňují mnohem vyšší čísla.

Indický plyn, 1984
K nejhorší průmyslové katastrofě v historii došlo v roce 1984 v indickém Bhópálu. Továrna na pesticidy americké společnosti Union Carbide dlouhodobě zanedbávala bezpečnostní opatření, šetřila už při stavbě budovy, použila například běžnou ocel místo nerezové. V osudný večer pronikla při čištění trubek voda do nádrže s methylisokyanátem, který s ní začal reagovat. Nádrž se přetlakovala, ventil uletěl a do ovzduší uniklo asi 40 tun vražedného plynu. Místo toho, aby zodpovědní lidé obyvatele varovali, nehodu ještě zapírali. Plyn ničil tkáně očí a plic, po proniknutí do krve i vnitřní orgány. Během tří dnů zemřelo 8 tisíc lidí, na následky pak celkem asi 25 tisíc lidí.

Tokijské metro, 1995
Jedovatý plyn sarin neblaze proslavil útok japonské sekty Óm šinrikjó v tokijském metru. Její členové ho během ranní špičky v roce 1995 vypustili na třech linkách a zabili tak 12 lidí, 50 těžce zranili a zrak dočasně poškodili 5000 dalších.

Moskva, 2002
Když v říjnu roku 2002 čečenští islamisté zajali v moskevském divadle na Dubrovce více než 850 lidí, rozhodly se ruské speciální síly Specnaz po třech dnech použít plyn, který měl teroristy uspat. Derivát fentanylu, který byl podle všeho použit, měl ale mnohem závažnější následky. Smrtelně se jím otrávilo kolem 130 rukojmí, mezi nimi i děti a herci divadla.



Přečtěte si

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.