Další oběť šikany na Třebešíně: Škola pro mě byla peklo!

Od úmrtí profesorky angličtiny, kterou na malešické škole týrala trojice žáků, se ozývají další a další lidé, kteří si na téhle škole prošli šikanou. Stejný je i případ mladého muže M. G. (36).

Na průmyslovku nastoupil v září roku 1994. Už od října se stal terčem nelítostných spolužáků. A jejich záliba v trýznění jim vydržela po celou dobu docházky M. G. do školy, tedy neuvěřitelné čtyři roky!

Současný ředitel školy František Bártl byl tehdy jeho učitelem matematiky a nejspíš už zastával funkci zástupce ředitele školy. Chemii ho učila současná zástupkyně Taťjana Kubíková. „Studovali tam tehdy prominentní synové majitelů významných stavebních firem,“ řekl M. G. Aha!. „Od začátku si mě prostě někteří spolužáci vybrali a začali mě pravidelně napadat.“ Bývalý student byl každý školní den podrobován bití a zesměšňování.

Očití svědci bez zájmu

„Vytvořili si takový rituál, dokonce měli i takový rozpis,“ pokračuje M. G. „Pan Bártl i paní Kubíková byli očitými svědky a nijak na to nereagovali.“ Oba přehlíželi i takové situace, kdy vešli do třídy, M. G. měl batoh s učebnicemi v umyvadle plný vody a snažil se věci zachránit. „Když jsem byl fyzicky napaden a byly mi rozbité brýle, šel jsem za tělocvikářem, panem Barešem. Seděl s Bártlem i Kubíkovou ve sborovně. Všechno jsem jim řekl, ale nikdo nijak nereagoval,“ uvádí také M. G. svůj poslední pokus šikanu hlásit. Ze strachu, z pocitu, že vlastně nikoho nezajímá, uzavřel se student do sebe a celé další roky vše tajil i doma. „Každý den jsem se klepal. Měl jsem zdravotní problémy, špatný prospěch.“

Několikrát došlo k tomu, že i před Kubíkovou docházelo k jeho urážení, psychickému týrání, ona však před vším zavírala oči. I dnes prožívá M. G. nelehké okamžiky, když vidí ty, kdo jemu nepomohli, jak se hájí. Dnes je dospělý muž, který nakonec sportem řadu svých nočních můr překonal, ale úplně zapomenout na Třebešín se mu nejspíš nepodaří.