Spolužák mého syna mě svádí...
Paní Michaela radí čtenářům s jejich sexuálními problémy...
Mám sedmnáctiletého syna a jeho spolužák k nám občas chodí – kvůli společným projektům nebo jen tak. V poslední době si ale všímám, že tráví víc času se mnou než s mým synem. Sám za mnou přijde do kuchyně, chce si povídat, uvaří mi čaj, chválí mi vzhled, že "vypadám mladě" a podobně. Je to příjemný kluk, ale začíná mi být trochu nepříjemné, že mi zřejmě projevuje jistý druh náklonnosti, který mi nepřijde úplně vhodný vzhledem k věku i kontextu. Ráda bych ho nijak neurazila ani nevyvolala konflikt se synem, ale zároveň chci nastavit jasné hranice. (Jitka, 42)
Milá Jitko,
je důležité nebrat jeho chování jako útok nebo něco "špatného" – spíš jako pokus o navázání blízkosti, s nímž si třeba sám ještě úplně neví rady. Ve věku 17 let se člověk učí vnímat a vyjadřovat náklonnost a někdy může tyto hranice testovat i nevědomě.
Doporučuji zachovat přátelský, ale důsledný tón. Můžete například říct něco jako: "Jsem ráda, že se u nás cítíš dobře, ale přece jen – já jsem spíš maminka ve vašem kolektivu než kamarádka. Mám tě ráda jako synova spolužáka, ale pojďme si spíš držet vztah v tomhle duchu."
Takový způsob sdělení je neodsuzující, jasně vymezuje roli a zároveň mu ponechává tvář. Klíčové je zachovat důslednost – pokud by projevy náklonnosti pokračovaly, nebo by přecházel opakovaně hranici, je zcela v pořádku být přímější: "To, jak se ke mně chováš, je pro mě trochu moc. Nezlob se, ale necítím se v tom dobře."
Ať už zvolíte jemnější nebo přímější přístup, nejde o to ho "napravit", ale chránit sebe a udržet přirozený řád ve vašem domácím prostředí. Je také v pořádku sdílet své pocity se synem – diskrétně, bez odsuzování, jen v rovině "něco mi není komfortní".
