Není lepší mít špatný vztah než nemít žádný?
Paní Michaela radí čtenářům s jejich sexuálními problémy...
S přítelem jsem už přes pět let. Od začátku jsme spolu hodně času, byla jsem ještě mladá, když jsme se poznali, a on byl můj první vážný vztah. Ze začátku bylo všechno hezké, ale poslední dobou se ke mně nechová dobře. Bývá odtažitý, občas i hrubý, psychicky mě shazuje, a když se snažím mluvit o svých pocitech, říká, že přeháním. Přesto mám pocit, že ho pořád miluju — nebo spíš, že si neumím představit život bez něj. Nikdy jsem neměla jiný vztah a bojím se samoty. Není přece lepší mít aspoň nějaký vztah než být úplně sama? (Marika, 27)
Milá Mariko,
rozumím vašemu strachu ze samoty. Je přirozený, zvlášť když jste nikdy nezažila, jaké to je být sama, poznávat sebe mimo vztah, budovat vlastní svět. Strach nás často nutí setrvávat ve známém, i když nás to bolí. Jenže vztah, ve kterém nejste respektována, kde není prostor pro vaše pocity a kde zažíváte psychickou bolest, není "nějaký vztah" — je to vztah, který vám ubližuje. A ten vás může z dlouhodobého hlediska oslabovat víc než samota.
Samota není nepřítel. Je to prostor, ve kterém se můžete začít znovu učit, kdo jste vy — bez posuzování, bez strachu, bez přizpůsobování se někomu, kdo vás nerespektuje. Možná to bude těžké. Ale právě z takových období vycházejí ženy silnější, vědomější a schopné tvořit si vztahy, které budou postavené na úctě, lásce a vzájemnosti.
Láska totiž nikdy nebolí. Co bolí, je přilnutí, závislost, strach. A to nejsou pilíře zdravého partnerství.
