Drsňák českého filmu Vávra (79): Nečekaný vztah s Vaculíkem
13 fotografií
Ve filmech byl vždycky za drsňáka, ať už stál na různých stranách zákona. Vždy hřmotný a zemitý Miloš Vávra, hvězda filmů Láska z pasáže, Kamarád do deště 2 nebo seriálu Dobrodružství kriminalistiky, zanedlouho oslaví 80. narozeniny. Na herectví prý už spíš jen vzpomíná...
Miloši, v jakém rozpoložení to jubileum vyhlížíte?
„Zatím to není tak strašný. Samozřejmě se ve stáří problémy objevují, ale musím zaťukat...“
Květa Fialová vždycky tvrdila, že stáří je nádherné. Co byste na to řekl?
(smích) „Se všemi, které jsem znal, jsme si říkali, že to je blbost. Ona potom taky brečela. Víte, já byl v nemocnici, když jsem měl malou mozkovou příhodu. Odešlo mi po ní periferní vidění. A v té nemocnici jsem viděl věci, různé druhy rakovin a podobně, kdy jsem si řekl, že si nemám na co stěžovat. Já jsem teďka dobrej.“
Skladbu Dávej, ber na hudbu Jána Baláže s textem Eduarda Pergnera původně zpívali oba představitelé, nakonec zůstal Tofi.
S divadlem jste skončil. Už dříve jste mi říkal, že to bylo ze dne na den poté, co jste na jevišti zažil výpadek. Byl to těžké rozhodnutí?
„Já vždycky ctil, že je zapotřebí skončit, dokud je člověk alespoň trošku dobrej. Zažil jsem jiného velkého herce, který dělal Milence v kiosku. To jsem viděl dvakrát, protože tam nejdřív zazněla hlasitá nápověda a potom to řekl on. Tehdy jsem si uvědomil, že to bych zažít nechtěl.“
Vzpomínáte rád na to, co jste zažil, zahrál a natočil? Nebo raději plánujete dopředu?
„S tím, co jsem měl nejraději, právě s divadlem, jsem přestal. Ani netočím. Dělám dabingy a snažím se pořád alespoň trošku komunikovat s kamarády, kteří se mnou dělali. A vracet se do minula? Jo, někdy se to ozve...“
Podíváte se třeba na něco, v čem jste hrál? A řad herců se na sebe kouká nerada.
„To mně je jedno. Ale protože mám tři dcery a šest vnoučat, tak ti se dívají, v něčem mě vidí, volají na mě. Jdu se podívat a říkám si: To už nejsem já. I pro mě je zajímavý vidět někde chyby, které jsem dělal, nebo kdy to bylo naopak dobrý. Člověk zkusí všechno.“
Jak jste si sedli se Sagvanem Tofim a Lukášem Vaculíkem?
„S Lukášem jsme velcí kamarádi. Zrovna před nedávnem jsme se viděli. Považuju ho za jednoho z nejslušnějších a nejvíc skromných lidí. Má jednu velkou nevýhodu, že je opravdu slavnej jako Vaculík a chtějí po něm, aby furt hrál vlastně sám sebe. A on měl vždycky velkou chuť hrát něco jinýho.“
K narozeninám bych si přál nějaký pěkný tvůrčí úkol, říká jubilant Zdeněk Zelenka
Výraznou roli jste měl i v Dobrodružství kriminalistiky.
„Z toho jsem byl nadšenej. Práci s Toníkem Moskalykem jsem měl rád. V díle Modus operandi jsem dělal inspektora Byrnese, to byla postava, jaké jsem měl rád. Nebyla černobílá, byla tak i tak. Pak jsem hrál ještě v jednom díle, bylo to z vesnice, kde komunisti dělali čistky, a hrál tam se mnou můj strýc Bohoušek Vávra. On měl zákaz herectví, ale když už pak mohl, vyžádal si, že by chtěl v něčem být se mnou. Tak mi tady dělal otce. Měl roli beze slov, ale bylo to dobrý.“
Všechny ty rvačky jste odehrál sám, nebo jste měl kaskadéry?
„Pokud to šlo, tak jsem to dělal já. Jednou mi to odmítli, to bylo v Lásce z pasáže, kde se stala taková příhoda. Měli jsme tam závodníka, který měl dělat havárii za Lukáše Vaculíka. Já měl taky rád auta, tak jsem se nabídl, že to udělám. Oni že ne. Produkce tam dala tři auta, do kterých to měl ten kluk narvat, rozjel to, vyletěl do vzduchu a naboural do úplně cizích tří auťáků – ty od produkce zůstaly netknutý.“ (smích)
13 fotografií
