Co když už budu navždy sám?
Paní Michaela radí čtenářům s jejich sexuálními problémy...
Poslední dobou mám silný pocit, že skončím úplně sám. Vztahy jsem v životě měl, ale žádný dlouhodobý nevydržel. Většinou to končilo tak, že jsem z nich odešel já – někdy proto, že jsem ztratil zájem, jindy proto, že mě začal dusit pocit závazku. Dnes ale cítím, že mi blízkost a intimita chybí, přesto si neumím představit být v klasickém partnerském vztahu. Většinu času trávím sám a na jednu stranu mi to vyhovuje, na druhou stranu mě to někdy děsí. Občas mě přepadne silná úzkost z toho, že zestárnu úplně sám. Co mám dělat? (Tomáš, 43)
Milý Tomáši,
z vašeho popisu je zřejmé, že vám samota na určité úrovni vyhovuje – nabízí bezpečí, kontrolu a prostor. Na druhou stranu ale ve vás roste potřeba blízkosti, sdílení a intimního spojení. Tyto dvě části ve vás nejsou v rozporu – jen se možná dosud nenašly ve vzájemné rovnováze.
Zásadní otázka, kterou by stálo za to prozkoumat hlouběji (např. v rámci psychoterapie), je, co vás ve vztazích vede k tomu, že z nich odcházíte. Je to strach ze ztráty kontroly? Nízká míra tolerance k běžné vztahové nepohodě? Pocit, že vás vztah ohrožuje nebo příliš zavazuje? Právě tyto vzorce bývají zakořeněné hluboko – často v raných zkušenostech s blízkostí nebo v obranách před zklamáním.
Důležité je, že vnímáte svůj vnitřní pohyb – že toužíte po změně. A to je skvělý první krok. Zkuste se na to podívat jako na proces objevování nového způsobu vztahovosti – takového, který bude více odpovídat tomu, kdo jste dnes, a ne tomu, co jste potřeboval dřív. Možná pro vás nejsou ideální „klasické“ vztahové modely – to ale neznamená, že nemůžete najít vlastní cestu k naplnění a sdílení.
