Miluji ho, ale stahuje mě ke dnu
Paní Michaela radí čtenářům s jejich sexuálními problémy...
Jsem ve vztahu s mužem, kterého mám opravdu ráda. Je citlivý, inteligentní a máme si hodně co říct i po intimní stránce. Problém je, že trpí psychickými potížemi – má deprese, úzkosti a někdy mluví velmi temně o životě. Už několikrát říkal, že nemá sílu žít, a já se snažím být mu oporou. Zároveň ale cítím, že mě to začíná vyčerpávat a bojím se, že mě jeho stavy stáhnou dolů. Mám strach o něj, ale i o sebe. Nechci ho opustit, ale nevím, jak dlouho to zvládnu. Co mám dělat? (Klára, 33)
Milá Kláro,
vaše obava, že by vás jeho stav mohl "stáhnout dolů", je zcela oprávněná. Mnohdy se stává, že partneři lidí s psychickým onemocněním začnou postupně ztrácet sílu, energii a někdy i vlastní stabilitu. A to není zanedbatelná věc – vaše duševní zdraví je stejně důležité jako to jeho.
Základem je, abyste přestala být "záchranářem", který má pocit, že musí partnera vyléčit. To není možné. On musí sám chtít pomoc – ideálně formou psychoterapie, psychiatrické péče nebo podpůrných skupin. Vy můžete být podporující, ale nikoliv jeho jedinou oporou. Pokud to ještě neudělal, povzbuďte ho k odborné pomoci, ale netlačte.
A hlavně – postarejte se také o sebe. Mluvte s někým o tom, co prožíváte – může to být terapeut, důvěryhodná kamarádka nebo podpůrná skupina. Uvědomte si, že máte právo stanovit hranice. Můžete milovat někoho, a přesto říct „už nemůžu dál“, pokud by to znamenalo ztratit samu sebe.
Vztah by měl být místem vzájemné podpory, nikoliv jednostranné péče. Pokud cítíte, že se dlouhodobě více dáváte, než dostáváte, je naprosto v pořádku uvažovat o odchodu – ne jako o slabosti, ale jako o ochraně vlastní duše.
