Zamiloval jsem se do jeptišky...
Paní Michaela radí čtenářům s jejich sexuálními problémy...
Nikdy by mě nenapadlo, že se mi to stane, ale zamiloval jsem se do ženy, která se připravovala stát se jeptiškou. Nejdřív jsme se jen vídali, povídali si, ale postupně mezi námi vznikl velmi silný vztah – citový i fyzický. Měl jsem pocit, že i ona ke mně něco cítí, že to není jednostranné. Myslel jsem, že třeba změní názor a zůstane se mnou. Ale nakonec slib opravdu složila a vztah ukončila. Teď se cítím strašně prázdný a zrazený. Nezlobím se na ni, ale bolí mě to. Měl jsem ji opravdu rád a myslel jsem, že máme budoucnost. Jak se z toho dostat? (Václav, 37)
Milý Václave,
málokterý vztah je tak komplikovaný jako ten, který se rozvíjí na hranici duchovního závazku. Zamilovat se do člověka, který stojí před tak zásadním životním rozhodnutím, je těžké samo o sobě – a ještě těžší, pokud se vztah opravdu rozvine, jak se stalo ve vašem případě.
Je jasné, že city z její strany byly skutečné. To, že se rozhodla jít jinou cestou, neznamená, že to, co mezi vámi bylo, nebylo opravdové. Jen se v ní zřejmě odehrával velmi silný vnitřní konflikt – mezi láskou k vám a voláním po duchovním životě, který ji přitahoval a nakonec zvítězil.
Ztráta vztahu, o kterém jste věřil, že má budoucnost, je vždy bolestná. V tomto případě je to ještě komplikovanější tím, že jste byl postaven proti rozhodnutí, které nemělo kompromis. Smutek je v tomto kontextu normální reakcí – dejte si prostor ho prožít. Mluvte s někým, komu důvěřujete, pište si, buďte k sobě laskavý. Není ostuda truchlit po člověku, kterého jsme milovali – i když odchod nebyl kvůli hádce nebo zradě, ale kvůli volbě, která vás vyloučila z jejího života.
Zároveň věřte, že časem přijde úleva. Tato zkušenost vás může posílit, i když se to teď tak možná nezdá.
