Trápil psa žízní, skončil v separaci
Žízní trápil svého velkého psa řezník Augustin Lehovec z Chval u Prahy, který s ním dorazil až do dvanáct kilometrů vzdáleného Karlína. Sám si tam v horku dopřál hojně chladivého pití, ale psa nechal žíznit dál.
Ten pohled nesnesl dělník Rudolf Č. ze Žižkova a podal zvířeti vodu. „Když vyřídil řezník Lehovec své záležitosti, neopomenul si důkladně hrdlo propláchnout, kdežto psovi nepopřál ani trochu vody,“ napsaly v roce 1907 Národní listy. Žízní trápeného psa ujal se obecní dělník Rudolf Čádek ze Žižkova a dal psovi napít vody z pouličního stojanu. Řezníka L. v té chvíli jako by popadl amok. Hrnkem, z něhož sám popíjel, začal Č. mlátit do hlavy.
Kvůli tomuto běsnění skončil řezník na policejní strážnici, aby si tam muž zákona vykonávající právě službu zapsal jeho nacionále. Pak měl být surovec propuštěn. Augustin L. ale dál soptil. Odmítal se strážníkovi legitimovat a hrozilo, že rozbije vybavení strážnice. Proto ho musely zklidnit až svěrací kazajka a tvrdé lůžko v separaci.
Kdysi byl velký řeznický pes rozšířen po celé Evropě. Nejčastěji šlo o hnědé, žluté nebo černé psy s bílými a hnědými znaky. Obvykle rotvajlery nebo jejich křížence. Sloužili jako pomocníci sedláků, pastevců na salaších, řezníků a trhovců. Hlídali dvory a domy, chránili své majitelů a jejich rodiny, plnili úkoly honáckých psů, střežili dobytek na pastvě a především tahali různé náklady na vozících či saních.
