Tři lupy vynesly tři roky v base
Loupežnická tradice má u nás letité kořeny. Už malé děti znají loupežníky Sarku Farku, Lotranda, Rumcajse. Mladý Severočech J. J. (22) z Děčína si na ně možná ještě pamatoval z dětství, když vykročil rázně v jejich stopách. Provozování loupežnického řemesla se mu ale nevyplatilo.
Jak to tehdy ve městě na Labi vlastně bylo? Psal o tom tisk během léta roku 1966. Tak především – J. J. se nechtělo pracovat. Ovšem žít z něčeho musel – a tehdy přišlo na řadu loupežnické řemeslo. Netroufl si ale ani na banku, ani na poštu, natož třeba na transport peněz. Přepadal zásadně důchodkyně na cestě z nákupu domů. Jednu starší paní si vyhlédl na opuštěném místě, když se vracela s plnými taškami. Vyděsil ji k smrti, tašky i portmonku jí pod pohrůžkou smrti sebral a pak si z kořisti nějaký čas žil jako pán.
Když potraviny i prachy došly, přepadení zopakoval. Zase paní vracející se ze samoobsluhy, zase »tašky, nebo život!!!« – i druhý lup se povedl. Říká se – do třetice všeho dobrého. Jenže při třetím přepadení starší ženy lapila J. J. bývalá Veřejná bezpečnost a skončilo to u krajského soudu v Ústí nad Labem. Ten napařil lupiči tři roky basy. Nepodmíněně. Za mřížemi pak mohl odsouzený J. J. dumat, proč se mu nedařilo jako těm třem – Sarkovi Farkovi, Lotrandovi a Rumcajsovi.
