Na strážníka zaútočil sekyrou
Pro spáchání veřejného násilí a urážku stráže byl senátem krajského soudu v Plzni v roce 1919 souzen Václav V. z Domažlic. Dostal dva měsíce těžkého žaláře zostřené jedním tvrdým lůžkem. Nově s podmínečným odkladem. Psal o tom regionální deník Český směr
„Použito bylo již nového zákona, který mu dovoluje odklad trestu na tři roky. Nedopustí-li se v době této ničeho trestného, budou mu trest i následky odpuštěny,“ podotkl list. O co v kauze šlo, to Český směr líčil podrobně takto: „Chlapci, 13letý Antonín K. a 14letý Ondřej V., šli v Domažlicích k Josefu T. do ohrady na dříví. T. věc vyšetřil a četník se dvěma strážníky šli dříví hledat. Když přišli do stavení, kde mladý V. bydlel, přivítala je hned na prahu matka jeho Alžběta, a místo by vypráskala svého nezvedeného syna, počala četníkovi a strážníkům nectně spílati a nadávati.
Ale ani to jí ještě nestačilo, probudila svého staršího syna Václava, který ihned vyskočil z postele, sebral sekyru a obořil se na jednoho ze strážníků. Ale v tom přiskočil strážníkův druh, V. sekyru vytrhl a šel z domu. Mladý zbujník neměl na tom dost, vyběhl za strážníky na dvůr, sebral ze zdi cihlu, znovu počal se práti a rváti policajtovi sekyru. Pro tento delikt obžalován byl pro zločin veřejného násilí a mimo to urážku stráže, neboť při pranici užil praošklivých slov a výroků.“ Zda se pak »zbujník« choval nadále slušně a kriminálu se vyhnul, dnes už nevíme.
