Naše slavná divadla: Národní divadlo v Praze
Divadla odjakživa sehrávala nezastupitelnou roli v naší historii. Vždyť kolikrát se právě přímo v nich přepisovaly dějiny! Mnohdy jde navíc o jedinečné architektonické skvosty. A protože se do jejich hledišť ještě nějakou dobu nejspíš nepodíváme, pojďme tam nahlédnout alespoň virtuálně. Nový cestovatelský seriál startuje v Národním divadle v Praze.
Není pouze naší nejvýznamnější scénou. Jde rovněž o důležitý český symbol a o součást naší kulturní identity. Národní divadlo má za sebou pohnutý osud. A pro každého umělce bylo a stále je velkou ctí ve Zlaté kapličce účinkovat. Jakmile vstoupíte do jejího foyer, pochopíte, proč… Jaká vlastně byla její historie? O výstavbě kamenného divadla začali naši vlastenci uvažovat již v roce 1844. O rok později pak výbor českého sněmu udělil návrhu tzv. privilej (tedy jakési povolení ke zbudování), teprve za dalších šest let ale byla zahájena celonárodní sbírka, z jejíhož výtěžku měla být scéna postavena.
Základní kámen
Psal se 16. květen 1868, právě tehdy byl položen základní kámen. Při té příležitosti uvedlo Prozatímní divadlo, které stálo na místě dnešního Národního, premiéru Smetanovy opery Dalibor. Významnému historickému milníku tehdy přihlíželo zhruba 150 tisíc lidí. Stavbu podle architektonického návrhu Josefa Zítka prováděl František Havel, o vnitřní výzdobu se zasloužili významní umělci té doby, jako byli Mikoláš Aleš, Bohuslav Schnirch, František Ženíšek, Josef Václav Myslbek, Václav Brožík či Julius Mařák. Hotovo bylo v roce 1881 a 11. června se pak divadlo otevřelo veřejnosti za tónů Smetanovy Libuše. Bohužel ne nadlouho. Stačila chvilka nepozornosti a sen českého národa zmizel v dýmu a plamenech.
Zkouška národa
Dne 12. srpna 1881 probíhaly na střeše Národního divadla poslední dokončovací akce. Klempíři, kteří pracovali na instalaci hromosvodu, zřejmě špatně uhasili uhlí v kamnech, v nichž nahřívali páječky. Stačilo, aby trochu zafoukal vítr, a scéna začala hořet. Plameny pohltily měděnou kupoli, hlediště, Ženíškovu oponu i celé jeviště. Dodnes existuje řada konspiračních teorií, které požár Zlaté kapličky vysvětlují. Jisté je jen to, že po tragické události se český národ ještě více semknul, uspořádal další sbírku a za 47 dní nastřádal milion zlatých. Díky tomu mohla být budova architektem Josefem Schulzem opravena a 18. listopadu 1883, opět v doprovodu Smetanovy Libuše, znovu otevřena. Od té doby prošlo divadlo ještě několika stavebními úpravami, které ovšem pokaždé respektovaly jeho původní vzhled. Jedna z těch nejrozsáhlejších se uskutečnila v roce 2015, kdy se stavba dočkala zbrusu nového pláště. Dnes kromě scény v hlavní budově spadají pod ND ještě sousední Nová scéna (brutalistická budova z přelomu 70. a 80. let minulého století), Stavovské divadlo a Státní opera.
Více o Národním divadle v tištěném Aha! pro ženy číslo 45.