Aleš Miklík o lesní terapii: Učíme se dosáhnout hlubokého klidu...
Po celý svůj život je velmi silně spjatý s přírodou. V roce 2012 se Aleš Miklík vydal 400 km za polární kruh, aby osobně navštívil své totemové zvíře – vlka. Poté absolvoval jedenapůlroční výcvik Vědomého muže, který vedl známý terapeut Gregor Khushru Steinmaurer, a horskou expedici s Wimem Hofem, který je známý propagátor otužování a autorem speciálního způsobu dýchání. Nakonec se Aleš vydal na trénink lesní terapie, o níž letos vydal knihu. V čem tato terapie spočívá?
Lze terapii aplikovat v jakémkoli lese, či je pro ni vhodnější kupříkladu jehličnatý či listnatý les?
„Na druhu lesa záleží hlavně s ohledem na to, kde se vy sami cítíte dobře a uvolněně. Pro každého může být »ten správný les« něco trochu jiného, často podle našich vzpomínek z dětství. Jinak je to ale jedno a snadno lze lesní terapii provádět i mimo les, v různých typech přírodních prostředí, na pobřeží moře, na poušti apod.“
Takže můžeme říct, že ji lze praktikovat takřka v jakémkoli přírodním prostředí...
„Ano, opět platí, že zásadní je místo, které na nás působí dobře a cítíme se tam dobře a v dostatečném soukromí a klidu. A protože vědomý kontakt s přírodou je dovednost jako každá jiná, lze ji neustále rozvíjet a prohlubovat – takže pak můžeme relaxovat i v prostředí, které bychom na počátku nepovažovali za tak příjemné, jako třeba u skupiny stromů v jinak hlučném městě. Přesměrováním pozornosti ze sluchu na jiné smysly však dokážeme vnímat jiné hloubky přírody.“
Co nejcennějšího nám může terapie přinést?
„To, co si jednotliví účastníci odnáší, je často individuální a unikátní prožitek, ale obecně jde o dosažení hlubokého klidu, pocitu smyslu, radosti a energie. A pak také různá zjištění, týkající se jejich vlastních životů, otázek a problémů.“
V Japonsku se lesní terapie předepisuje na předpis jako součást medicínské léčby. Proč si myslíte, že tomu u nás tak není a myslíte si, že se to do budoucna změní?
„Nemáme tu bohužel tak dlouhou a nepřetržitou tradici uctívání přírody jako kusu nás samotných, naše kulturní minulost nás od našich kořenů vzdálila. To se projevuje na mnoha úrovních, ale věřím, že s tím, jak se přírodní terapie dostávají do povědomí a praxe v dalších evropských zemích, bude snazší jejich benefity přenést i k nám.“
Proč se tedy podle vás v dnešní době stále více vzdalujeme přírodě?
„To by bylo na dlouhé povídání, ale řekl bych, že jde o nevyhnutelný důsledek dlouhodobého vývoje našeho druhu. Tato historie odpojení sahá hluboko do předkřesťanských časů, v podstatě až ke vzniku zemědělství a příchodu křesťanství, posléze osvícenství s objektivizací celého světa tuto tendenci jen posílil. Nejde tedy o problém naší generace, dnes spíš čelíme součtu na starém účtu.“
Prozraďte ještě na závěr. Jaký je váš nejoblíbenější strom a proč?
„Je to asi borovice, která je i mým znamením v keltském stromovém kalendáři. V dětství jsem s těmito stromy trávil mnoho času, protože rostly před naším domem a jejich silná uklidňující vůně je pro mne dodnes vůní domova.“
Kdo je Aleš Miklík
Je jedním z mála certifikovaných průvodců lesní terapie v ČR, zkušenosti získal po půlroční přípravě a vzdělávání u americké Association for nature and forest therapy (ANFT). Své studium nakonec ještě obohatil ročním certifikovaným kurzem konzultanta přírodního wellbeingu (Wellbeing Inspired by Nature). V letošním roce vydal spolu v Nakladatelství JOTA knihu Lesní terapie: Jak využít dávnou moudrost v moderním světě. Více o něm a jeho práci na webu lesniterapie.cz.
Celý článek v tištěném APŽ číslo 40.
