Aleš Miklík je průvodcem lesní terapií, která pomáhá zbavit stresu a zlepšit zdraví!
Po celý svůj život je velmi silně spjatý s přírodou. V roce 2012 se Aleš Miklík vydal 400 km za polární kruh, aby osobně navštívil své totemové zvíře – vlka. Poté absolvoval jedenapůlroční výcvik Vědomého muže, který vedl známý terapeut Gregor Khushru Steinmaurer, a horskou expedici s Wimem Hofem, který je známý propagátor otužování a autorem speciálního způsobu dýchání. Nakonec se Aleš vydal na trénink lesní terapie, o níž letos vydal knihu. V čem tato terapie spočívá?
Co si můžeme představit pod pojmem lesní terapie?
„Jde o vědecky podloženou metodu kontaktu s přírodou, který prospívá fyzickému a duševnímu zdraví, není to tedy žádná »ezoterika«. Stojí na principech japonské metody Šinrin-joku, kdy jednoduchými smyslovými kontakty s přírodními podněty aktivujeme mechanismy, které jsou v nás zabudované: podporu relaxace a snižování stresu, zlepšení funkcí imunitního systému, podporu kardiovaskulárního systému nebo hormonální rovnováhy. Podstatné je nasměrování pozornosti skrze smysly do těla, díky čemuž uvolníme hlavu a tok myšlenek k tomu, co prožíváme v danou chvíli.“
Čím nás může konkrétně obohatit?
„Pozitivních efektů lesní terapie je široká škála a věnuje se jim už celá řada výzkumů. Od pocitů štěstí, přes snížení stresu po zlepšení imunity a dokonce prevenci různých civilizačních chorob jako třeba cukrovky 2. typu.“
Může se jí zúčastnit každý, nebo je pro někoho nevhodná?
„Vhodná je prakticky pro každého, protože ať už trávíte v přírodě hodně času jinými aktivitami nebo skoro vůbec, téměř vždy je pro účastníky lesní terapie překvapením, jak hluboce se lze do propojení s ní ponořit jednoduchými aktivitami a pocítit novou radost a klid. Jediné možné kontraindikace jsou asi stejné jako u klasického pobytu v přírodě – je potřeba si například dát pozor na alergie během pylové sezóny. Jinak je vhodná prakticky pro všechny věkové skupiny a samostatně se pohybující lidi. Také je dobré vzít v potaz různé psychické diagnózy, které mohou bránit klidnému průběhu, ale od kolegů ze zahraničí vím, že lesní terapii používají mimo jiné jako podpůrnou metodu při léčbě schizofrenie, ADHD nebo různých neuróz.“
Popište nám, prosím, jak to probíhá v praxi?
„Základem je samotná role průvodce. Terapeutem totiž nejsem já, ale les. Já jen procházím všemi aktivitami spolu s účastníky a vytvářím pro ně bezpečný rámec, aby měli prostor a čas prožít takové spojení s přírodou, které zrovna potřebují. Vybídnu je k tomu formou pozvánek ke smyslovým propojením, přičemž zapojených smyslů může být více než základních pět. Protože účastníci většinou ze svých životů přichází plni stresu nebo různých problémů, nejprve procházíme zklidňující smyslovou »meditací«, na kterou navazují další smyslové a různě hravé aktivity (pozvánky). Lesní terapii uzavíráme čajovým obřadem, který symbolicky uzavírá zvláštní druh prožitků a dovoluje nám odnést si je domů léčivým způsobem.“
Je terapie spíše jednorázová, nebo bychom ji měli pravidelně opakovat?
„Ideální je, když lesní terapie není jednorázová záležitost, ale spíš průběžná praxe, kdy si ji nejprve »osaháte« s průvodcem a převezmete do svého života techniky, které vám nejvíc vyhovují. Provádět její metody pro vlastní zdraví a rovnováhu pak můžete i třeba ve chvílích volna během dne, při zastavení v městském parku nebo na vlastní zahradě u domu. Z hlediska fyziologických účinků pak vědci např. určili, že pro imunitní systém je vhodné strávit v lese 3 hodiny jednou za 3 týdny nebo aspoň 20 minut každý týden.“
Můžeme se na ni nějakým způsobem připravit?
„Příprava není náročná, v podstatě jde o to vybavit se pro svůj maximální komfort pro každé počasí, protože uvolnění a klid je pro výsledek zásadní. Počítat proto s předpovědí, vodou na pití, v létě s repelentem apod. Nejdůležitější je ale vnitřní nastavení – dopřát si vymezený čas jen pro sebe a nedávat si výzvy a úkoly žádného typu.“
Mohl byste nám prozradit nějaké cvičení, jež při terapii používáte?
„Oblíbené je například objevování různých druhů povrchů, kdy hmatem (a ne jen na rukou) zkoumáme, jaké všechny druhy povrchů v lese můžeme najít. Hmat je totiž podle výzkumů smysl, který nejrychleji odbourává stres – i proto je výhodné pak ty nejpříjemnější povrchy (šišky, kameny, klacíky) přinést domů, pro terapii doma či na pracovišti.“
Více v tištěném APŽ číslo 40.