Vendula Pizingerová (53) - Promluvila se synem o smrti jeho táty!
Letos v létě to bude pětadvacet let, co Vendula Pizingerová (53) zasvětila svůj život pomoci dětem. Zatímco dlouhá léta jim byla oporou v boji s rakovinou, nyní se rozhodla, že jim bude nápomocná i v léčbě jejich dušiček. Za svoje působení viděla nespočet anorexií, bulimií, ale i sebepoškozování u dětí. Sama má dva syny a nechce, aby si něčím podobným někdy museli projít. Starší Jakub, kterému bude za pár dní dvacet let, se přitom pořád ještě plně nevyrovnal s odchodem svého táty, skladatele Karla Svobody (†68).
Důležitý rozhovor
Dětství Jakuba nebylo kvůli otcově sebevraždě vůbec snadné a poznamenalo ho to. Jediným řešením však bylo to celé vydržet. Mrzí ji, že jí celé Kubovo dětství vzhledem k tragédii, která se stala, tak nějak proteklo mezi prsty. Z Jakuba však roste muž, na kterého může být právem pyšná. Jako vzpomínku na svou zesnulou sestru Kláru, kterou ani nepoznal, udělal velké gesto. Rozhodl se zapsat do registru kostní dřeně v pražském IKEMu, aby pomohl ostatním dětem, které budou někdy transplantaci potřebovat. Naverboval i další dvě spolužačky. „Kuba mě už dávno přerostl. Byla bych šťastná, aby mě přerostl všeobecně, zkrátka ve všem, čím jsem,“ přeje si Vendula. Je neskutečně vděčná i za to, že Jakub má skvělý vztah se svým mladším bráchou. „Jsem ráda, že Pepíček vyrůstá v milující úplné rodině. Zažívá se mnou jiný život, než zažíval Kuba. Chyb vůči svým dětem jsem udělala hodně. A uvědomuju si to. Ale v případě toho malého mám jakýsi pocit rehabilitace. Jsem rozhodnější a nejsem egoistická,“ přiznala Pizingerová. Ale úplně původně, když se Kuba před pěti lety dozvěděl, že je máma těhotná, byl z toho vyvalený. „Byl v pubertě a zkoušel na mě psychické vydíráníčko. Ale vím, že to nemyslel vážně. Mají se rádi. Pepíček hledá vhodnou příležitost, aby se mohli prát. Já je vychovávám tak, aby byli opravdoví sourozenci. Až my jednou nebudeme, tak se si zůstanou jen oni,“ vysvětlila. Jediné, co ale nikdy neudělala, že Jakub bráchu nehlídal samotný. „Nedokázala jsem si představit, že bych šla nakoupit a Kuba by malého hlídal v kočárku. A nedokážu si to představit ani dnes.“
Stesk po mámě
Vendula se jako matka prý pořád má co učit. Sama to však se svojí mámou Jaroslavou Horovou (†71) neměla snadné. Vychovávala ji především babička. Máma totiž chodila do práce. „Žilo se tehdy jinak. Měla jsem štěstí, že jsem vyrůstala v rodině, kde s námi ještě žili babička s dědou. Bylo to úplnější. Dodnes mě dojímá, že když jsem přijela domů ze školy, na stole byla natrhaná kytka čerstvých květin,“ přiznává. Její máma byla tvrdá povaha. Pracovala jako úřednice a měla pod sebou 200 zaměstnanců. Proto, když se doma něco dělo, vyřídila si to se všemi. „Babička pro mě byla znamení přístavu a klidu. Zemřela, když mi bylo osmnáct a nesla jsem to těžce. Dneska, když už nemám ani mámu, tak mi matka strašně chybí,“ přiznala Vendula. Ráda na ni vzpomíná. „Máma byla úžasná, i když v období mojí puberty mi to tak nepřipadalo. Dneska bych jí řekla, že měla pravdu ona, a ne já, a že mě snad dobře vychovala. Byla bych šťastná, kdyby i moje děti měly jednou takovou vzpomínku na mě,“ přiznala Vendula se slzami v očích. Naštěstí má kolem sebe kamarády, kteří rodiče a především mámy ještě pořád mají a tak se jimi ráda obklopuje. „Vždycky se snažím jim tu mámu aspoň na chvíli pro sebe ukradnout. Mají totiž neskutečný nadhled a životní zkušenosti. Ráda je poslouchám. Je zbytečné si vyčítat chyby, které jsme udělaly. Nebo vyčítat je někomu. Láska to všechno spraví,“ je přesvědčena Pizingerová.
Celý článek čtěte v tištěném APŽ číslo 22.
