Vendula Pizingerová (53) se děsí nárůstu psychických potíží u mladých lidí...
Letos v létě to bude pětadvacet let, co Vendula Pizingerová (53) zasvětila svůj život pomoci dětem. Zatímco dlouhá léta jim byla oporou v boji s rakovinou, nyní se rozhodla, že jim bude nápomocná i v léčbě jejich dušiček. Za svoje působení viděla nespočet anorexií, bulimií, ale i sebepoškozování u dětí. Sama má dva syny a nechce, aby si něčím podobným někdy museli projít. Starší Jakub, kterému bude za pár dní dvacet let, se přitom pořád ještě plně nevyrovnal s odchodem svého táty, skladatele Karla Svobody (†68).
Když Kapku naděje zakládala, nedokázala si vlastně představit, že to bude dělat tak dlouho. Letos je to už pětadvacet let, co Vendula Pizingerová pomáhá nemocným dětem. Smutné výročí jí připomíná odchod její dcery Klárky (†4), která zemřela na leukémii. Právě díky ní Kapka vznikla. „Tehdy jsem si nedokázala představit, jestli to vůbec ustojím. Nebylo to vždycky jednoduché,“ přiznala Pizingerová, která prapůvodně začala pomáhat v pražském Motole, kde se stavěla nová transplantační jednotka kostní dřeně. Dneska svoje působení rozšířila do 55 nemocnic po celé České republice. Jenže to není všechno. Vendula se po narození svého mladšího syna Josefa, kterému bude v říjnu pět let, začala zajímat i o dětské psychické zdraví. „Není to pořád ještě sexy téma, ani v dnešní době. Mluví se o něm málo,“ je přesvědčena Pizingerová. Dotýká se jí to o to víc, že sama vychovává dvě děti. Zatímco Josífek vyrůstá v úplné rodině, má tátu Josefa Pizingera (37), babičku i dědu, starší Jakub takové štěstí bohužel neměl. Když mu byly pouhé dva roky, jeho otec se zastřelil.
Nemoci duše
Vendulu to dostalo o to víc, když nyní na poslední Vánoce přijala pozvání na koncert v motolské nemocnici na dětskou psychiatrii. To, co viděla, ji přimělo k zamyšlení. „Byly tam holky, na kterých bylo vidět sebepoškozování. Bylo vidět, že jsou tam mentální anorexie, bulimie, některé děti trpěly velkým neklidem,“ rozpovídala se v jednom podcastu Pizingerová. „Uvědomila jsem si, že je to komplexní problém. Mnohokrát záležitost celé rodiny. Dlouho jsem o tom přemýšlela a řekla jsem jim jenom: »Někdy člověk musí zapomenout a odpustit.« V řadě případů by si totiž děti měly s rodiči promluvit. A třeba jim někdy i odpustit. Děti se častokrát nedokážou svěřit a trpí. Vyústí to až v sebevraždy…Statistika dneska ukazuje, že více dětí odchází ze života na chorobu duše než na zhoubnou nemoc,“ svěřila smutně Vendula. Na základě toho udělala jednu věc, kterou léta odkládala. Rozhodla se, že si promluví se svým synem Jakubem na vážné téma – dobrovolný odchod jeho otce z tohoto světa. Kubovi bude za pár dní dvacet let a je už samostatnou jednotkou. „Bydlí s kamarádem, nebydlí doma. Mně ale hrozně chybí, že není s námi v domě,“ přiznala s tím, že když je ouvej, tak jí zavolá. A to je známka toho, že mají spolu dobrý vztah. Vendula tedy otevřela i pomyslnou třináctou komnatu o smrti jeho táty Karla Svobody. Ví, že pro Kubu není snadné o tom mluvit. „Měli jsme spolu intimní důležitý hovor. Probírali jsme naši minulost. Mluvili jsme o tom, jak přišel o tátu. Toto téma je na všechny strany bolestivý. Ten kluk zraje a kouká na to z jiného uhlu. Věřím však, že do úplné dospělosti, až bude jednou hotový chlap, že se mu ty emoce vyrovnají. Je to přece jen dítě a ani u nás dospělých to není nikdy jednoduché,“ svěřila Pizingerová.
Více čtěte v tištěném APŽ číslo 22.
