Bohuš Matuš (51): Dcera mě umí ovládat!
Po studiu vojenské školy se rozhodl vyučit i kominíkem. Vedle toho se ale stále věnoval zpěvu a hudbě, která byla pro něj cestou číslo jedna. Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze dokončil v roce 1997. Postupně dostával nabídky na účinkování v divadlech a různá pěvecká vystoupení a kariéra Bohuše Matuše (51) začínala sílit. Přišly úspěchy v anketách Český slavík i tehdejší TýTý. Dnes ho můžete vidět například v Divadle Broadway v muzikálu Troja, ale zpěvu se věnuje i jako sólový zpěvák. V soukromí je čtyři roky ženatý s Lucií Matušovou (22), se kterou má dceru Natálku (4). Veškerý svůj volný věnuje rodině. Z čeho měl dlouho ostych? Co řekl o své mladší manželce? A jak funguje jako otec?
Bohuši, jak se vám hraje na Broadwayi a jaká je vaše role v muzikálu Troja?
„Divadlo Broadway mám moc rád, protože je tam pohoda. Pan producent Lichtenberg je strašně fajn a projekty, které se tam dělají, nejsou jen muzikály, ale i koncerty a jiná představení. V Troje hraju krále Agamemnoma. Už to nejsou role milovníků, které jsem měl možnost hrát dřív, přece jen v padesáti letech už to nejde. (směje se) Ale musím říct, že jsem taky na Broadwayi poprvé v mé kariéře sundal šátek z hlavy, hraju bez pokrývky hlavy, a překonal jsem tak určitý ostych. K té roli krále se to ale hodí, neboť je to drsnější a autoritativnější postava. Troja je krásný muzikál s výbornou muzikou Marcuse Trana a režisérsky je to taky skvěle připravené. Já v tolika muzikálech nehraju, už si vybírám, v jaké společnosti a produkci budu, ale tady je mi opravdu dobře.“
Proč jste se bál chodit bez šátku?
„Když mi bylo dvacet, tak mi nebylo moc příjemné chodit s pleší, to byla ještě jiná doba. Míval jsem dlouhé černé vlnité vlasy, ale pak začaly pomalu jít dolů, a já proto začal nosit šátek. Dnes už to člověk neřeší, doba je jiná a já už jsem o dost starší.“
Šátek jste si sám vybral?
„Když jsem tehdy začínal zpívat, tak Jirka Korn, v jehož agentuře jsem tehdy byl, nosil pokrývky hlavy a mně se to líbilo. Tak jsem to vlastně tak trošku okopíroval po něm a pak už mi to zůstalo.“
Už tři roky jedete s Marianem Vojtkem turné s písněmi Karla Gotta. Kdo s tím přišel?
„Z toho mám velkou radost. Olda Lichtenberg z Divadla Broadway nám řekl: Já to s vámi kluci zkusím, pojedete sami dva velké turné, a to spojení s Marianem je skvělé. On je skvělý zpěvák s úžasným hlasem, k tomu máme takovou show, kdy máme připravené různé rozhovory, lidé se smějí a baví je to, a to nás těší. Turné má název Jdi za štěstím a další koncert máme 14. října v Praze. A jestli můžu, tak bych rád pozval také do Divadla Broadway na koncertní Vánoční strom, který se bude konat 20. prosince, kde s kolegy zazpíváme písně Karla Svobody.“
Je vidět, že práce máte stále dost, a jak jste říkal, vybíráte si. Je to hlavně kvůli rodině?
„Určitě každou nabídku zvažuji, protože rodina je pro mě důležitá a čas strávený s ní je pro mě nejvíc. Ale zase je skvělé, že já většinou zpívám nebo hraju večer, kdy dcera už chodí spát. Můžu s ní tak být celý den. Jsem rodinný typ a moc si to užívám.“
Otcovská role vás naplňuje?
„Je to nádhera. Kdybych měl Natynku ve 22 nebo 25 letech, bylo by to možná jiné. Tenkrát jsem byl hodně rozlítaný, v padesáti je člověk už klidnější, rozvážnější a já se jí můžu věnovat opravdu naplno, jako chlap, který ví, co může od života čekat. A dcera mi do něj dala obrovskou radost. Povedla se, je úžasná, taková »Matušanda«.“ (usmívá se)
Vidíte tam tedy podobu?
„Vidím v ní i mého tátu, který mi před dvěma lety odešel, ona je mu strašně podobná. Hodně se v ní vidím.“
Necháváte výchovu dcery spíš na manželce, nebo se podílíte oba stejně?
Nejen to čtěte v tištěném APŽ číslo 23.
