Lucie Borhyová (46) je smutná z nepříjemných útoků...
Vždy veselá, příjemná a s úsměvem na rtech. Tak všichni známe Lucii Borhyovou (46), ke které prostě pozitivní nálada patří. Jenže nyní moderátorka Televizních novin narazila. Trápí se tím, že jí mnozí její pověstný úsměv od ucha k uchu nevěří. Mrzí ji, že na její adresu padla slova jako faleš a neupřímnost. Tak moc se snažila ukázat, že není umělá a její gesta nejsou naučená, jenže její snaha ji přivedla až na pokraj zhroucení.
Letos v srpnu to bylo pětadvacet let, co Lucie Borhyová usedla za moderátorský pultík Televizních novin na Nově. Bezpochyby tedy patří mezi nejznámější a nejoblíbenější tváře této televize. Jejím poznávacím znamením je přitom její široký úsměv, který se za ta léta zapsal všem do paměti. Sama Lucie ho považuje za svoji přednost. „Úsměv je silná zbraň. Můžeš s ním prolomit i ledy,“ myslí si Borhyová, která se za všech okolností snaží být pozitivní. Jenže nyní přiznala, že i ona se ocitnula na dně. A bylo to právě paradoxně kvůli jejímu úsměvu. Ani ve snu by ji přitom nenapadlo, že někomu může to, co ona považuje za svoji přednost, tolik hnout žlučí. Na její osobu se spustila vlna urážek. „Zaslechla jsem, jak si lidé říkají: To není možné, ona se furt usmívá. To má určitě naučené,“ svěřila Borhyová s tím, že ji to velmi zabolelo. A pak si to o sobě i přečetla. „Na Instagramu se také objevilo: Ona se stále směje, to už ji z toho musí bolet tváře. A to mě opravdu mnohokrát zamrzí. Protože kdyby mě člověk znal osobně, tak ví, že to není žádný umělý smích,“ přiznala zklamaná moderátorka v internetovém pořadu Autentická výzva.
Rozpolcená společnost
Sama moderátorka to přitom nechápe, proč na ni lidé útočí. Vždy se totiž prý snaží všem a za jakýchkoliv okolností pomáhat. „Snažím se rozdat nebo pomoct tam, kde to jde. A myslím si, že spousta lidí to ze mě cítí. Když jdu nakoupit, tak lidé mají pocit, že mě znají. Většinou se mi hodně lidí začne svěřovat. Mají zřejmě pocit, že mě znají z televize a že jsem pro ně blízký člověk. Anebo prostě cítí, že jsem tip člověka, kterému se můžou svěřit,“ vysvětlila. Nepamatuje si, že by se stalo, že by někoho odbyla. „Já lidi ráda vyslechnu a snažím se jim poradit, nebo třeba jenom pohladit po duši a pochválit. Někdy stačí jen to, aby byl člověk šťastnější,“ prozradila s tím, že chápe, že každý člověk si udělá nějaký mediální obrázek o osobě, kterou denně vídá v televizi. Jenže realita je většinou úplně jiná. „I když to myslím upřímně, neroznáším žádné klebety, tak je pro mě nejhorší, když mi to lidé nevěří. Ta společnost je taková rozpolcená, že spousta lidí mi opravdu ani úsměv nevěří,“ přiznala smutně.
Více čtěte v tištěném APŽ číslo 37.
