Martin Huba (81) ztvárňuje elegantní muže, hrál i Masaryka!
Snaží se stárnout s elegancí, jak mu to radil jeho děda. Možná i proto se mu role jen hrnou. Slovenský herec Martin Huba (81) si zahrál v řadě filmů, nejvíce však váhal nad rolí prvního československého prezidenta Tomáše Garriguea Masaryka (†87). Přišlo mu totiž troufalé, že by ikonu české politiky mohl hrát Slovák. Nakonec prý ale zvítězil jeho herecký egoismus. Legendární herec díky roli sklidil od diváků pochvalu, stejně jako za další slavné role. Je to pro něj zadostiučinění za to, že doma se uznání nikdy nedočkal…
Narodil se v roce 16. července 1943 do umělecké rodiny. Jeho maminka Mária Kišoňová Hubová (†89) byla sólistkou opery Slovenského národního divadla a otec Mikuláš Huba (†66) byl hercem. Díky svému výjimečnému a smyslnému hlasu přednášel také poezii. Na prknech Slovenského národního divadla vytvořil přes 150 rolí. Exceloval také na plátně a účinkoval i v mnoha televizních filmech a seriálech jako Sám vojak v poli, Živý bič či Straty a nálezy. Martin to v dětství a ani později ve svém profesním životě neměl snadné. Musel se totiž zbavit nálepky »protekčního dítěte«. „Moje začátky nebyly lehké. Byl jsem dost neschopný žák a trápili mě i kamarádi. Když jsem nastoupil do tramvaje, křičeli na mě: »Jde Huba, syn toho laureáta.« Dělal jsem, že mi je to jedno, ale nebyla to celkem pravda,“ svěřil herec v jednom z rozhovorů. Příliš snadné to neměl ani se svými rodiči. Byli přísní a ze svého jediného syna chtěli vykřesat to nejlepší. Často si však neuvědomovali, že tím syna ničí. Nikdy se od nich nedočkal povzbuzení nebo pochvaly, ani když už byl slavným hercem. „Otec mě za celý svůj život za nic nepochválil. Rodiče mě povzbuzovali tím, že mě naučili být tvrdým vůči sobě. Oba mi přikázali, že mám vždy jít až nad hranici svých možností,“ přiznal Huba, který v roce 1964 absolvoval herectví na bratislavské Vysoké škole múzických umění. Od roku 1968 až do jeho zákazu v roce 1971 byl členem bratislavského Divadla na korze a od roku 1976 působí v činohře Slovenského národního divadla.
Děda byl vzorem
Opakem rodičů byli jeho prarodiče, kteří Hubu často kvůli pracovnímu vytížení rodičů hlídali. Byli to právě oni, kteří ovlivnili jeho směrování v životě. „Prarodiče mi pomohli vytvořit si vztah k rodině a k přírodě. Mám pocit, že nejen mě, ale i mým sestrám bylo díky nim dovoleno lépe kráčet životem. Byli naším zdrojem jistoty, laskavosti a odhodlání,“ vyznal se svým prarodičům Huba. Přestože se narodil v Bratislavě, kde i studoval nebo později založil rodinu, rád se vracel tam, kde trávil čas se svými prarodiči. „Ve Spišské Nové Vsi jsem byl každé prázdniny a prožil jsem tam všechny krásné chvíle. Je to jako moje druhé rodné město,“ vysvětlil. Především děda byl pro Hubu inspirativním člověkem. „Dodnes jsem mu za hodně věcí vděčný. Například, když někdo přišel bonzovat, potrestal ho. Bylo mu jedno, zda je to opodstatněné. Tvrdil, že pokud donášíš, zbavuješ se zodpovědnosti. Neznával, když si někdo stěžoval. Považoval to za projev slabosti,“ svěřil Huba, kterému děda dal i důležitou životní radu. Stárnout se dle něj musí elegantně. „Každé životní období, každý věk má svoje specifické kouzlo a je důležité objevit ho a přijmout. Člověk, který to dokáže, je celoživotně šťastný. Naopak člověk, který stále touží beznadějně po něčem, co už jeho věku nepřináleží, je nešťastný,“ vysvětlil Huba, který díky svému noblesnímu vystupování a vždy upravenému vzhledu dostal přezdívku aristokrat divadla a filmu.
Bál se kolegů - Proč? Ćtěte v tištěném APŽ číslo 36.
