Michaela Gemrotová Štiková (38) o životní změně kvůli zdraví dcery...
Zpívá pop, ale když začne operní árii, člověka mrazí. Zpěvačka Michaela Gemrotová Štiková (38) dostala do vínku hudební talent a zdálo se, že radost, kterou jí její profese přináší, nic nepřekazí. Také v soukromí se jí dařilo, s podnikatelem Jiřím Štikou (52) se vzali v roce 2020 a těšili se společně na miminko. Jenže pak se jim obrátil život vzhůru nohama. Anežka, jak holčičku pojmenovali, prodělala krátce před narozením rozsáhlé krvácení do mozku a po narození jí lékaři diagnostikovali dětskou mozkovou obrnu. Od té doby manželé věnují veškerý čas své holčičce, která potřebuje náročné terapie a cvičení. A i když největší bojovnicí je právě Anežka, dohromady jako rodina tvoří obrovskou hybnou sílu, díky které překonávají překážky, radují se z maličkostí a pomáhají druhým.
Míšo, když jste čekala Anežku, byly nějaké náznaky, že nebude všechno v pořádku?
„Právě, že ne. Celé těhotenství probíhalo úplně v pohodě. Klidně jsem mohla běhat deset kilometrů. Potom mě sice začaly brnět ruce, ale to bylo tím, že jsem měla hodně těhotenského hormonu, takže úplně normální věc. Později mi ale něco říkalo, že musím jít k paní doktorce. Na ultrazvuku v 33. týdnu bylo vidět, že něco není v pořádku. U dcery došlo ve 32. týdnu k hydrocefalu způsobeném prenatálním krvácením do mozku a na základě toho měla pak dětskou mozkovou obrnu.“
Co bylo dál, když jste se o tom dozvěděla?
„Já to vlastně dodnes nemůžu úplně popsat. Pamatuju si, že když mě paní doktorka vyšetřila, říkala, že to bude nějaká úplná banalita, že něco na ultrazvuku je, ale potřebuje to dovyšetřit. Poslala mě na Bulovku a tam mi řekli, že to banalita není, že je to rozsáhlé krvácení do mozku, třetí stupeň ze čtyř. Pamatuju si, že jsem si sedla do auta a tekly mi slzy, jak se to v člověku nahromadí. Pak jsem přišla domů a řekla to manželovi. On mě však přesvědčoval, že Anežka bude v pořádku. S tím jsme žili, nad ničím jiným jsme nepřemýšleli a říkali si, že bude zdravá.“
Když přišel porod, jak probíhal?
„Lékaři nám doporučili přirozený porod, protože císařský řez by mohl být pro Anežku velký šok a mohla by mít třeba šok nebo záchvat. Jenže jsme netušili, že bude mít strašně krátkou pupeční šňůru, a tak nemohla ven. Porod trval 32 hodin. Ona si fakt vybojovala svoji cestu na svět úplně neskutečně. Je to naše bojovnice. A je na ní vidět, že je hrozně statečná.“
Měla jste rozjetou kariéru zpěvačky. Jak jste to v tu chvíli řešila?
„Úplně na začátku jsem se rozhodla, že končím. Kariéra je fajn a dělat lidem radost zpíváním taky, ale největší radost udělám svojí dceři, když bude chodit a budu se jí maximálně věnovat. Potom ale Anežka udělala velké pokroky a manžel mi říkal, že nechce, abych přestala zpívat, že by to hrozná škoda. On a moje mamka byli ti, kteří mě podpořili. Takže zpívám dál, ale soustředím se jenom na to, co si doma schválíme, co stojí za to a co je pro mě srdcovka, jako třeba spolupráce s Vaškem Noidem Bártou a jeho ženou Eliškou. S nimi to je, jako kdybych pracovala s rodinou.“
Od Vaška už dřív zaznělo, že máte společně spoustu hudebních plánů..
„Ano. Oni vlastně byli s Eliškou první, komu jsem řekla, co se stalo, protože jsme to dlouho kvůli Anežce drželi v tajnosti. Nechtěli jsme z toho dělat předmět diskuzí. Vlastně o tom mluvíme jen kvůli tomu, abychom pomohli dalším lidem. Umíme s nimi soucítit. A Vašek s Eliškou ten příběh vyslechli a druhý den byla písnička na světě. Pro mě úplně nepochopitelné. Neměnila jsem na ní vůbec nic.“
V manželovi máte obrovskou podporu. Prozraďte, jak jste se seznámili?
„Seznámili jsme se na jedné akci přes naše společné známé. Padli jsme si do oka, ale dlouho jsme si vykali a hledali k sobě cestu. Věděli jsme, že si rozumíme, jezdili jsme na výlety, ale vztah z toho vyplynul až později. Nejvíc mě tenkrát můj muž zaujal tím, že byl hodně upřímný.“
Brali jste po 25 dnech od zásnub. Jak probíhaly?
„Bylo to velmi spontánní, krásné a romantické. Úplně znenadání, žádné velké proslovy… Jako zásnubní prstýnek mi navlékl kolem prstu rozkvetlou kytičku, kterou mám schovanou doteď. Právě tohle se mi na manželovi líbí.“
Celý rozhovor najdete v tištěném APŽ číslo 36.
