Rudolf Hrušínský ml. (77) - Konec s kouřením i rybařením!
Velká rána pro jeho duši. Vášeň k rybaření Rudolf Hrušínský ml. (77) zdědil po svém tátovi, herecké legendě Rudolfu Hrušínském (†73). S ním chodil k vodě už jako dvouletý chlapeček. První prut mu táta udělal z lísky, a když mu na háčku uvízla první ryba, věděl, že to je přesně to, co ho naplňuje. Při náročné herecké práci bylo rybaření to, co ho drželo při životě. Jenže nyní seriálový Vlastimil Pešek z Ulice přiznal, že se své vášně vzdal. A to především kvůli svému zdravotnímu stavu.
Dědictví po otci
Herecká legenda Rudolf Hrušínský rybařil v Plané přímo před svou chatou. Odmalička učil chytat ryby i své syny Rudolfa mladšího a Jana Hrušínského (69). Zejména Rudolf však k této vášni tíhnul mnohem více než jeho bratr. Přímo před chatou jim brali kapři, líni nebo štiky. Když něco chytli, do akce byla zapojena celá rodina. Manželka herecké legendy Eva Hrušínská (†69) jim chystala těsto pro ryby, do kterého prý přidávala »tajnou« přísadu, a to anýz. Krásně pak vonělo a chutnalo nejen rybám, ale prý i vnučce, která ho potají uždibovala. Co však nikdo z rodiny neměl rád a především paní Hrušínská, bylo kuchání ryb. Na své dětství má Rudolf Hrušínský ml. tedy krásné vzpomínky. Proto mu je líto, že už to není to, co bývalo. „Na ryby jsem chodil s tátou jako malý kluk, už ve dvou letech mě táhnul k vodě. Byl jsem rybář vlastně taky po svém tátovi, který mě k tomu přivedl,“ prozradil herec. Rybaření pro ně bylo jako rituál. „Táta vždycky říkal, že nejde na ryby, ale že si jde sednout k vodě. Teprve po letech jsem pochopil, co tím myslel. Že není důležitý chytit rybu, ale být u řeky a pozorovat, jak je příroda nádherná, zpívají ptáci, teče voda, stoupá mlha…a že o ty ryby ani tak moc nejde…Takže moje rybářské začátky byly o tom, že jsem k vodě chodil s tátou, dělal jsem takový ty malý, drobný rybářský pomocný práce, do kterých se tátovi nechtělo, jako kopat žížaly, chytat malý nástražné rybičky, koníky a takový věci,“ svěřil Rudolf. Nikdy nezapomene na to, jak mu jeho otec udělal první rybářskou výbavu. „Táta mi udělal prut z lísky, na kterou přivázal kus imitace a malej háček. A na to jsem chytil svou první větší rybu, sumce, který měl pětačtyřicet centimetrů. Byl to můj první sumec v životě, první větší ryba, a to byl vlastně ten moment, který mě k rybařině přitáhl,“ vysvětlil.
Paměť mu slouží
Společně strávené chvíle s otcem jsou pro něj tím největším pokladem, který si uchovává ve své paměti. Nerybařili jenom v Plané, kde měli chatu, ale v létě jezdili k Podolskému mostu. Ten byl později v souvislosti se stavbou Orlické přehrady rozebrán a přemístěn na Lužnici. „Byla tam krásná řeka Vltava, taková ještě čistá, panenská, a bylo to jako, když čtete romány Otty Pavla. Táta měl tu řeku nádherně zmapovanou, přesně věděl, kde která ryba je. Když jsme šli na štiky, tak jsme chodili pod skálu, věděl, kam na kapry, tlouště, bylo to prostě něco úžasného,“ svěřil Hrušínský. Když Rudolf Hrušínský starší zemřel, chodil už pak na ryby jeho syn sám. Rybaření se stalo jeho koníčkem a největší radostí. Díky němu procestoval i kus světa. Největší zážitky má z Mongolska, kde byl hned víckrát. Získal i spoustu nových přátel. „Byl jsem vlastně na několika místech v Mongolsku, nejhezčí zážitky mám od jezera Tsagaan Nuur, tedy od Bílého jezera, které bylo narvaný štikami. Tam jsem chytil svoji největší štiku, měřila 120 centimetrů. Kromě Mongolska jsem jezdil i do Španělska k mému kamarádovi Pavlu Tomimu, který tam má na řece Ebro rybářský kemp,“ vysvětlil herec. Rybaření se Rudolf Hrušínský ml. vzdal, ale co rozhodně v nejbližších letech nechce udělat, je přestat hrát. Kdyby totiž pověsil herectví na hřebík, už by mu nic nezbylo. Je z generace, která dokud bude dýchat, bude hrát. Přesně tak to měl i jeho otec, který hrál do poslední chvíle, přestože už věděl, že umírá. Režisér Háša v roce 1993 Hrušínského obsadil do dramatu Noc rozhodnutí. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu zesláblého herce vozili na natáčení přímo z nemocnice. Smrt byla blízko, přesto hrál. Byl hubený, unavený, ale z práce neodešel. A podobně to má i jeho starší syn, kterému tělo sice už tolik neslouží, ale hlava mu funguje dokonale. „Fakt je ten, že já zatím problémy s pamětí nemám, mám ji docela dobře vytrénovanou a neustále ji trénuji. Protože hraji v seriálu, kde třeba natáčíme 40 stránek textu za den a musím se je naučit přesně,“ vysvětlil Hrušínský.
Více čtěte v tištěném APŽ číslo 35.
