Moderátor Vladimír Kořen (50) o vášni k přírodě, rodině, hodnotách...
Odmala miluje přírodu. Ke vztahu k ní ho s bratrem vedl nejen tatínek, ale i dědeček. A vášeň k ní mu zůstala dodnes. Oblíbený moderátor Vladimír Kořen (50), známý například z pořadu Zázraky přírody v České televizi, je popularizátorem vědy a životního prostředí, za což získal i ocenění Česká hlava. Kromě toho je také učitelem a svého času se věnoval i politice. V osobním životě je zasloužilým tátou čtyř dětí – Magdalény (23), Karolíny (20), Václava (16) a Vladimíra (3), které má s manželkou Martinou (49). Ta je učitelkou a úspěšnou šachistkou. Vladimír nedávno vydal knihu svoji knižní prvotinu Řeka zázraků.
Vladimíre, o knize jste v médiích řekl, že jste k ní dlouho sbíral nejen zkušenosti, ale i odvahu. Přišla ta odvaha s padesátkou?
„Asi jo. S padesátkou se toho hodně změní. Začínají bolet klouby, člověk už spíš sedí, než běhá….A toho času! (směje se) Teď vážněji. Chovám k literatuře obdiv a chtěl jsem, aby moje první kniha měla v sobě zkušenost, hloubku, možná i nějaký nadhled. S věkem roste poznání a psaní už není žádnou mladickou nerozvážností. Když knihu Řeka zázraků otevřete, nečeká vás jen sranda nebo pikantnosti ze života dobrodružného televizního moderátora. Je tam poetika, příběhy, emoce, hluboký pohled na svět…. Zkrátka to, co se od literatury čeká. Dobré počtení.“
Nebál jste se v ní otevřeně popsat situace, které vás životem provázely. Co jste od napsání knihy očekával?
„Že si čtenáři dobře počtou, že mé psaní zaujme, pobaví a lidé poznají, že nejsem jen tvář z televize. Mám duši, prožívám radosti i bolesti. Jako každý dělám chyby, které mě mrzí. Mám hranice, kdy už moje energie nestačí. Chtěl jsem ukázat, jak vnímám svět, jak moc mám rád přírodu, ryby, řeku... Ale pozor, jde o literární vyprávění. Příběhy, které se nemusely odehrát tak, jak jsou v knize napsány.“
Chystáte už další knihu?
„Přemýšlím o tom, Moje prvotina Řeka zázraků je ještě miminko, tak ji provázím životem. Jezdím po besedách, autogramiádách, autorských čteních. Sbírám ohlasy. Jsem moc rád z pozitivního přijetí. Lidé nejčastěji používají slovní spojení »příjemné překvapení«. Otevřou knížku a dostanou se do mého světa, který nečekali. Každý den mi lidé posílají ohlasy. Další kniha se rodí v hlavě. Mám několik námětů, ale váhám, který rozehrát. Navíc manželka se teď připravuje na šachovou olympiádu. Dostala se po stříbrné medaili na mistrovství ČR do reprezentace a bere to vážně. Takže u nás doma usínáme s českou vlajkou a černobílými políčky.“
Moderátorem jste už řadu let, hodně známý jste z pořadu Zázraky přírody. Jaká byla vaše cesta k nim?
„V České televizi jsem začal pracovat jako student téměř před třiceti lety. Nosil jsem kazety ve zpravodajské směně. Postupně jsem se vypracoval k práci editora, redaktora a moderátora. Píšu náměty a scénáře. A k Zázrakům přírody jsem se dostal po třinácti letech práce v ČT, když mě oslovila dramaturgyně Eliška Faeklová. Byla to nabídka snů.“
Zajímala vás příroda a věda už jako malého kluka?
„Jasně. S tatínkem, bráškou a dědou jsme rybařili na řece Ohři nebo na zatopených propadlinách v okolí Teplic. U vody jsem trávil celé týdny a bylo to nesmírné »vzrůšo«. Byli jsme prostě kluci od vody a měli jsme zkušenost s mnoha přírodními detaily, kterých si člověk z auta nemůže všimnout. Stačí obrátit říční kámen, aby člověk zjistil, co ryby žerou. Poznáte přírodu zblízka, všechny naše druhy ryb. Víte, jak se chovají, kde je najít. Zároveň s tím jsem chodil na hvězdárnu nebo na vápenku v Teplicích-Řetenicích hledat zkameněliny. Občas nějaký výbuch nebo fyzikální experiment. Prostě, světu jsem se od malička divil.“
S kolegou Marošem Kramárem jste si sedli od začátku?
„Maroš je mimořádný člověk. Má v sobě lidství, ohromnou profesionalitu, talent. Dokáže se s lidmi prolínat, souznít. Učím se od něho. Já nejsem herec, hraní mi moc nejde. A Maroš mě dokáže vést. Řekne: Támhle je kamera, když ji nevidíš, ona nevidí tebe. A nepřehrávej. Je to kamarád a zrovna včera jsme si jen tak prázdninově volali. Má čerstvé miminko, tak nám ukazoval, jak Rija roste. A já mu zase předvedl synka Vládíka.“
V Zázracích jste dokázal, že se nebojíte téměř žádné výzvy. Je něco, do čeho byste ale opravdu nešel? Nejen to čtěte v tištěném APŽ číslo 32.
