Celník ze Tří veteránů Milan Lasica (†81) - Soupeřil o ženu s Abrhámem!
Umřel u toho, co nejvíce miloval. Letos to budou tři roky, co Milan Lasica (†81) zkolaboval přímo na jevišti. Dvakrát se uklonil, sesunul se k zemi a už se ho nepovedlo přivést k životu. Patřil mezi oblíbené umělce nejen na Slovensku, ale i u nás. Největší slávu zažíval v legendárním spojení s Júliusem Satinským (†61). Herec sršel humorem a jeho citáty se staly nezapomenutelnými. Přitom sám měl velmi těžké dětství – rodiče se ho na čas vzdali a otec zemřel za podivných okolností.
Milan Lasica se narodil 3. února 1940 ve slovenském Zvoleně do rodiny bankovního úředníka. Několik měsíců po Milanově narození dostal otec lepší místo, a tak se rodina přestěhovala do Bratislavy, kde pak Lasica prožil většinu svého života. Jenže komunistický převrat v roce 1948 rodinu hodně zasáhl. „Můj otec přišel o zaměstnání, protože Tatra banku, kde pracoval, zrušili. Byl nucený jít do výroby, aby prý získal nějaké zkušenosti jako dělnická třída,“ svěřil v jednom z rozhovorů Lasica. Rodinu to doslova rozvrátilo. Malého Milana poslali do Pliešoviec poblíž Zvolena, kde žil s babičkou a tetou Jolankou, která neměla děti. Rodiče se nakonec rozvedli a oba si založili novou rodinu. Matka Edita (†92) se provdala za movitého stavitele Mateje Weselého a porodila dceru Veroniku, Lasicovu nevlastní sestru. Otec měl také novou manželku, s níž čekal dítě. Když se jim však narodilo mrtvé miminko, začal pít a jednoho dne ho našli na ulici mrtvého s rozbitou hlavou. Jeho smrt byla velkou záhadou a nikdy se nezjistilo, zda nešlo o vraždu. „Klíče od bytu byly zevnitř v zámku, dveře byly pootevřené. Vypadalo to, jako by vyšel ven na ulici s někým, koho znal. Navíc se nikdy nenašlo sto tisíc korun, které měl na vkladní knížce,“ vysvětlil Lasica.
Záchvaty úzkosti
Po roce u babičky si malého Milana nakonec matka přece jen vzala k sobě do Bratislavy. U chlapce se však ještě nějakou dobu objevovaly záchvaty paniky. Rozvod rodičů a odloučení od matky ho hodně poznamenaly. „Když jsem byl večer sám doma, bál jsem se, že se už rodiče, tedy maminka, nevrátí,“ přiznal. Později Lasica vystudoval dramaturgii se zaměřením na divadla malých forem v Bratislavě a pracoval jako dramaturg Československé televize. Už v mládí se dal do kupy právě se Satinským. Znali už ze škol, v 50. letech chodili do Pionýrského paláce, a dokonce se spolu objevili i v jednom dětském představení. Hráli v něm dva z dvanácti měsíčků, kteří si povídají s Dědou Mrázem z Kamčatky. Pak začali vystupovat v Tatra Revue, kde předváděli svoje autorská představení. Glosovali se svérázným humorem s prvky ironie společenské dění. Lasica k tomu hrál ve více divadlech jako Večerní Brno, na Nové scéně v Bratislavě a od roku 1982 byl uměleckým šéfem a později ředitelem Studia L+S. Zahrál si také v řadě filmů. Diváci si ho zamilovali jako celníka v pohádce Tři veteráni, v komedii Srdečný pozdrav ze zeměkoule či v satiře Vážení přátelé, ano. Diváci, ale i kolegové a režiséři ho měli rádi díky jeho speciálnímu a inteligentnímu humoru. Když se ho režisér Oldřich Lipský (†62) zeptal, zda si zahraje v jeho filmu mimozemšťana, jen stroze odvětil: „Ano, zahraju, protože si tak už dlouho připadám.“ Ve filmu Vážení přátelé, ano měl za partnerku Janu Hlaváčovou (†85), kterou před natáčením neznal na rozdíl od jejího muže Luďka Munzara (†85). Měli spolu mít postelovou scénu a Lasica se Hlaváčové přišel nejdřív představit: „Dobrý den, já jsem Lasica. Jak se má Luděk?“ Zcela ji tím dostal. Lasica byl také autorem mnoha písňových textů. Asi nejznámější jsou Čerešně, které nazpívala Hana Hegerová (†89). V roce 1989 získal titul zasloužilý umělec a v roce 2003 mu Václav Havel (†75) udělil medaili Za zásluhy.
Dvě manželství - Nejen o tom čtěte v tištěném APŽ číslo 28.
