Bára Basiková (60): Naplánovala jsem si, jak se zabiju!
Bára Basiková brzy oslaví 61. narozeniny, ale jen málokdo ví, že se vůbec neměla narodit. Netušila to ani ona sama a dozvěděla se to až po letech, kdy se u ní začaly ozývat deprese a úzkosti. Už jako malá holčička byla plačlivá, ustrašená a za svůj život si prošla rukama psychiatrů, psychologů i psychoterapeutů. Peklo, které se odehrávalo v její hlavě, ji dvakrát donutilo k tomu, aby si sáhla na život. Je až děsivé, jak přesně si naplánovala, jak odejde z tohoto světa. Ve velmi upřímné a intimní zpovědi zpěvačka promluvila o tom, co jí zabránilo v tom, aby sebevraždy nakonec spáchala.
Chtěla se otrávit
Když bylo Báře dvacet, od matky se odstěhovala. O problémech, které ji sužovaly, nikdy nemluvila. „To je právě ten problém. Maminka už tady bohužel není, ale my jsme vůbec neměly dobrý vztah. Dneska už jsem sama dospělá a starší člověk, tak jí to nemám za zlé. Ona za to nemohla. Sama měla život ovlivněný svojí matkou,“ omlouvá Basiková svoji matku, ačkoli měla od dětství deprese. Tehdy o nich ale netušila, neuměla to popsat, co prožívá, a nic netušili ani rodiče. Problémy se ale pořád vršily, až ji to nakonec zavalilo. Rozhodla se proto vyhledat odborníky. „Začala jsem pečlivě chodit na terapie, tak se s tím mohlo začít něco dělat. A to je základ všeho. Když člověk v sobě objeví psychický problém, měl by ho ty fyzické léčit. Ono to totiž nepřejde, samo se to neztratí. Je to nemoc jako každá jiná,“ tvrdí Basiková. Kolem dvaceti se tedy začala léčit. Pochopení od blízkých se ale nedočkala. „Když se máma dozvěděla, že se léčím s depresemi, tak to vůbec nechápala a smála se. Říkala: Jaký deprese, prosím tě. Tak se běž projít, ať přijdeš na jiné myšlenky. To je jako, kdybych člověku, který má třikrát zlámaný kotník, řekla, ať se jde proběhnout,“ myslí si Basiková. Depresivní stavy u Báry vyvrcholily natolik, že začala přemýšlet nad tím, že skoncuje se svým životem. „Bylo mi kolem pětadvaceti let a měla jsem skutečně špatné stavy,“ svěřila s tím, že si celý konec dokonale naplánovala. „Jela jsem do Šárky v Praze do údolí, kde jsem chtěla sníst spousty prášků a zapít je spoustou alkoholu a už se nikdy neprobudit,“ přiznala. Pak ale procitnula. „Uvědomila jsem si, že to není řešení a že nechci být pryč z tohoto světa. Silný lidský instinkt mi v tom zabránil,“ vysvětlila.
Zachránily ji děti
O několik let se však šílené stavy opakovaly. Rozhodla se podruhé, že už nechce žít. To už ale měla děti, dvojčata Annu a Marii (32) a žila se svým druhým manželem Jaromírem Pizingerem(68). Jejich manželství prý ale bylo toxické, spojilo se více faktorů a nemoc u Báry opět propukla. „Skutečně jsem zvažovala, že to zabalím,“ přiznala Basiková. Přišla však velká stopka a tou byly její děti. „Naprosto jasně a instinktivně mě od toho odradilo vědomí, že mám dvě děti, které nemůžu opustit. Měla jsem to štěstí, že jsem měla nějaký hormon lásky, který byl intenzivnější než potřeba nežít. Uvědomovala jsem si následky toho hrůzného činu, že bych tady nechala nevinné děti. Dali jsme jim život, dali jsme jim lásku a teď bych je najednou měla opustit a dát jim do života to strašné stigma, že by v šesti letech zůstaly bez matky. To mě zachránilo a donutilo nechat se opět hospitalizovat,“ svěřila. Dostala se na psychiatrickou kliniku a začali ji léčit. Dnes už je Bára úplně jinde. Mnoho let se léčí. Bere prášky, chodí na kontroly a víc se nechce dostat do stavů, které jí ničily život. „Pokud budu brát léky třeba až do konce života, tak vím, že se mi nemůže nic stát,“ tvrdí. Navíc se o tom rozhodla promluvit pro jiné lidi, kteří se potýkají s podobným problémem. „Chci říct všem, co mají tu smůlu, že se narodili s touhle nemocí nebo jim nějakým způsobem přišla do života, že je to prostě nemoc. Nikdo se za to nemusí stydět a neohlížet se, co si o vás myslí ostatní. To není jejich život, to je váš život,“ apeluje na ostatní se silným vzkazem zpěvačka.
Celý článek najdete v tištěném Aha! pro ženy číslo 7.
