Hana Baroňová (39) z Ulice - Mým smyslem života je být šťastná!
Možná si ji vybavíte ještě ze seriálu Velmi křehké vztahy, kde hrála před řadou let. Aktuálně herečku Hanu Baroňovou (39) můžete pravidelně vídat v Ulici, kde od roku 2020 ztvárňuje postavu Ivy Klímové. O rok později začala také moderovat lifestylový pořad na České televizi Všechno, co mám ráda. Mimo kamery a natáčení tráví hodně času v přírodě a na chalupě, kterou, kromě Prahy, považuje za svůj domov. Soukromí si přísně střeží, je vegetariánkou, zajímá ji vesmír, ale i otázka smyslu života. Co Hanku čeká v Ulici? Jaké cvičení praktikuje? A jaký život vlastně žije?
Hanko, jsou to už čtyři roky, co jste naskočila do Ulice, byla jste oslovena tehdy napřímo?
„Seriál Ulice byl vlastně můj splněný sen nebo přání, které jsem vyslala. Ale byla to dlouhá cesta, než jsem se do něj dostala.“
Povídejte…
„Chtěla jsem hrát v dlouhodobém seriálu, a když jsem se podívala, co je na trhu, tak se mi líbila Ulice. Tenkrát jsem pozvala na jedno moje představení castingovou režisérku Táňu Chutnou, a ta mi pak řekla, že na mě bude myslet, až pro mě bude nějaká role. Uběhlo asi pět let, průběžně jsme byly v kontaktu, ale ona pak z Ulice odešla. Informace o mně nicméně předala a pak se stalo, že mě opravdu pozvali na konkurz, ale na jinou roli než na postavu Ivy Klímové. Tu roli jsem tenkrát sice nedostala, ale po krátké době mě pozvali znovu, už na roli Ivy. Četla jsem si, jaká by ta role měla být, a říkala si – to je přesně role pro mě. Takže jsem si vyslala přání, abych tu roli dostala. Ve finále konkurzu jsme vyšly dvě herečky a byli tam čtyři herci a různě nás pak párovali a nakonec z toho vyšlo, že roli Ivy budu hrát já a roli Vítka Filip Čapka.“
Momentálně máte v ději zajímavé téma, jako maminka tří velkých dětí jste byla znovu těhotná. Co jste na tuto linku říkala, když jste se o ní dozvěděla?
„My máme vždycky jednou za půl roku schůzku s vedením, které nám oznámí děj na dalších šest měsíců dopředu, a tam jsem reagovala tak, že jsem otevřela pusu dokořán. (rozesměje se) A Filip reagoval stejně. Pak jsem úplně vytřeštila oči, co z toho teda bude, že to asi budeme hrát s miminkem, ale producentka mi hned řekla, že nakonec to miminko nedopadne.“
Jak jste se tedy na tuhle část připravovala?
„Iva trpěla těhotenskými nevolnostmi a často ve scénáři bylo, že je jí špatně a že to rozdýchává. A protože já děti nemám, těhotná jsem nebyla, tak tyhle pocity neznám. Proto jsem se poradila, jak toto hrát, s mojí kamarádkou a kolegyní, která měla velmi časté těhotenské nevolnosti. Poradila mi, jak na to, aby to vypadalo věrohodně, takže jsem ji vlastně zkopírovala.“ (směje se)
Takže na případný příchod svého dítěte jste vlastně připravena…
„Já bych ráda měla dítě, a pokud budu těhotná a stane se to, tak si samozřejmě i přeju, aby to bylo bez těhotenských nevolností, protože mám i spousty kamarádek, které žádné nevolnosti neměly. Nicméně jsem proškolená, kdyby náhodou.“ (směje se)
Herečkou jste chtěla být už odmala?
„Ano. Ale spíš to ke mně nějak samo přišlo. Ač mám dva bratry, tak jsou o devět a jedenáct let starší, takže jsem vyrůstala spíš jako jedináček. Často jsem jezdila s rodiči na chalupu, a jak jsem tam byla sama, tak jsem se potřebovala nějak zabavit. Začala jsem si vymýšlet pohádky, které jsem pak rodičům hrála. Později jsem chodila do dramaťáku a hrála v Loutkovém divadle v Opavě. Pak už to šlo nějak přirozeně. Na konzervatoř mě ale nevzali, tak jsem se po studiu na gymnáziu přihlásila na Vyšší odbornou školu hereckou v Praze, a potom jsem ještě studovala dramaturgii na Slezské univerzitě.“
Z Opavy jste přesídlila do Prahy, to je teď váš domov?
„Prahu jsem si zamilovala. Když jsem studovala na gymplu, tak jsem dokonce na prázdniny odjela do Prahy dělat brigádu. A domovy mám dva. Jeden tady v Praze a druhý na chalupě. Tam jsem jezdila odmalička, vyrůstala jsem v přírodě a vlastně jsem trochu i takový samotář. Potřebuju svůj klid, svoje místo, kde mě nikdo neruší. Potřebuju vidět zeleň, sahat do hlíny, dotýkat se stromů a trávy. Jsem velký zahradník. Pěstuju kdeco, od bylinek po zeleninu, mám tam květinovou louku, je to moje velká radost.“
Po kom to máte?
„Tohle mám po taťkovi, ten snad umí úplně všechno. A mě to baví. Když je zima a zahrada spí, tak si vždycky najdu práci kolem chalupy nebo ráda renovuju nábytek, něco natírám... Od maminky jsem se zase naučila všemožné ruční práce a hodně jsem si taky odnesla ze základní školy, kde jsme se se spolužačkami učily šít na stroji, vyšívat, háčkovat, plést, a za to jsem nesmírně vděčná. Hodí se mi to teď při moderování pořadu Všechno, co mám ráda v České televizi. Tam jsem za takovou hospodyňku.“ (usmívá se)
K přírodě tedy hodně tíhnete? Nejen to čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 7.
