Radek Melša (27): Můj sen byl stát se rytířem...
Jako kluk si přál, být rytířem! A to se Radku Melšovi (27), kterého nyní můžete vídat třeba v seriálu Co ste hasiči, kde hraje Martina, splnilo. Herec pochází z Ostravy, studoval v Brně a nyní žije trvale v Praze a prožívá jedno z nejspokojenějších období svého života. Minimálně, co se lásky týká. Už téměř tři roky je šťastně zadaný s kolegyní a spolužačkou z JAMU, Alžbětou Trembeckou. Jak dlouho k sobě hledali cestu? A proč Radek studoval na JAMU pět let místo čtyř?
Plánujete se v budoucnu k šermu nějak vrátit?
„Veškerou výstroj doma mám. Rád bych to ze sebe zase vykřesal. Musel bych se tomu ale dost věnovat, trénovat, obnovovat. Přeci jen, je to fyzická aktivita a určité návyky se musí dost precizně vypilovat. Pokud se to někdy ale opravdu stane a já se k šermu vrátím, chtěl bych to skloubit se vším, co dělám i teď. Tedy s divadlem či filmem. Takže máte-li někde v šuplíku scénář pro šermíře… (směje se)“
Co považujete za svůj zlom v herectví, kdy se vaše kariéra rozjela?
„Za ten zlom považuju období, kdy jsem se na začátku třetího ročníku na JAMU rozhodl na rok studia přerušit a odejit do neznámých vod profesionálního divadla. Dostal jsem nabídku hrát Romea v Národním divadle moravskoslezském. A to byla nabídka, která se neodmítá. Sice jsem si prodloužil studia o celý rok, ale na chvíli odejit, nadechnout se a zkusit si zahrát mezi profesionály, bylo rozhodnutí, které mi dodalo neskutečnou energii a lásku k tvorbě. Takže nevím, zdali se kariéra tímto rozjela, ale absolutně jsem věděl, že dělám, co miluji.“
„A taktéž za zásadní zlom považuji možnost zahrát si v pohádce Největší dar. Byla to jak krásná a velká příležitost zahrát si po boku výborných herců v nádherném prostředí valašských kopců a hájů, tak taky první obrovská zodpovědnost nést na bedrech sílu jedné z ústředních rolí. Děkuju osudu, že mi tento dar přivál.“ (usmívá se)
Vy ale, Radku, účinkujete i ve spoustě kapel…
„To ano, různě se to proměňuje. Měl jsem krásnou jazzovo-swingovou kapelu, která skončila svou působnost asi před dvěma lety. Moc rád na ni vzpomínám. Jezdili jsme hrát, krom Česka a Slovenska různě po Evropě, třeba po Švýcarsku, Rakousku nebo i Chorvatsku. To byla nádhera. Momentálně jsem součástí čtyř kapel a projektů. Zpívám s brněnským big bandem New Time Orchestra. Pak máme s klukama z divadla z Ostravy mezinárodní celosvětově neznámou a capellu 5PAK. Dále jsme s kamarádem hercem a občasným leteckým instruktorem Šimonem Bilinou založili seskupení 440 Hc, to je taková až cirkusová, herecká stand-up, kabaretní fúze. A taky jsem v projektu s Vaškem Kramářem, který píše autorskou muziku na básnické texty. Poetický, atmosférický projekt na pomezí žánrů se jmenuje BlueSonety.“
Máte toho tedy opravdu dost. Řekl jste si někdy, že herectví nebyla správná cesta?
„Neznám herce nebo obecně tvůrce, který by někdy nepochyboval. Samozřejmě se v určitých sebekritických chvílích pozastavím nad tím, zdali by nebylo lepší ukotvit se v nějakém oboru, který není tak subjektivní. Ta neustálá sledovanost, hodnocení okolím může být pro člověka zničující. Kolikrát se pak však vracím do dětství, kde jsem chtěl být popelářem, astronautem nebo rytířem. Ideálně vším najednou. A říkám si, vždyť se mi to vlastně splnilo. V tomto oboru můžeme být, čím chceme, můžeme si hrát. A já si tak rád hraji. “
Celý rozhovor si přečtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 30.