Radek Melša (27) ze seriálu Co ste hasiči dělá kromě herectví muziku a šermuje!
Jako kluk si přál, být rytířem! A to se Radku Melšovi (27), kterého nyní můžete vídat třeba v seriálu Co ste hasiči, kde hraje Martina, splnilo. Herec pochází z Ostravy, studoval v Brně a nyní žije trvale v Praze a prožívá jedno z nejspokojenějších období svého života. Minimálně, co se lásky týká. Už téměř tři roky je šťastně zadaný s kolegyní a spolužačkou z JAMU, Alžbětou Trembeckou. Jak dlouho k sobě hledali cestu? A proč Radek studoval na JAMU pět let místo čtyř?
Radku, na postavy romantických hrdinů, které často hrajete, jste si asi už zvykl, viďte?
„Zvykl je asi silné slovo, jsme velmi rád za každou postavu, kterou mohu ztvárnit. Je pravda, že spousta z nich se řadí do kategorie romantických postav. Dva roky zpátky, kdy vznikal právě seriál Co ste Hasiči, se těchto klaďasů nakupilo dost. Například v divadle v Ostravě jsem účinkoval v roli Romea. Hrál jsem milovníka i v pohádce Největší dar, která bohužel kvůli covidu ještě nebyla uvedena…Někteří mají za to, že jsem typ klaďase i v životě. Kdoví, jak to je. (usmívá se) Občas si říkám, že bych si rád zahrál nějakého záporáka. Jsem samozřejmě za role, které mi tvůrci svěří, rád, ale záporná postava s něčím zvláštním, až vykloubeným v sobě, klidně i velmi zlým, to by mohla být krásná výzva. Říká se, že se člověk v takové roli víc vyblbne a může si vyzkoušet to, co by si v reálném životě nikdy vyzkoušet nechtěl.“
Jednou z takových kladných postav je i Martin v Co ste hasiči. Prozraďte o něm něco víc?
„Martin je syn hlavní postavy, velitele hasičů, kterého hraje Petr Rychlý. Je to takový hodný, bodrý kluk z vesnice, který dojíždí do Prahy, kde studuje vysokou školu, a vrací se za tátou a snaží se mu i trochu pomáhat, jak doma, tak v prostředí dobrovolných hasičů. V rámci příběhu se setkává s dívkou, kterou zná z dětství, s Ninou, kterou hraje Sabina Rojková. Ta je shodou okolností dcerou starosty, kterého ztvárňuje Václav Kopta. Přeskočí jiskra a oni se do sebe poněkud naivním a mladistvým způsobem zamilují a řeší všechna ta úskalí první pořádné velké lásky. Nastane ale malinký problém a to ten, že starosta a velitel hasičů mají mezi sebou jisté spory. Takže v určité části příběhu není lásce Niny a Martina tak úplně přáno.“
Velkou lásku prožíváte ale i v soukromém životě…
„To ano. Já jsem teď v životě absolutně nejspokojenější, co jsem kdy byl. (usmívá se) Už to budou tři roky, co jsem šťastně zadaný s mojí nádhernou, milovanou přítelkyní Alžbětou. “
Jak jste se s Alžbětou našli?
„My se známe už ze školy. Ona studovala muzikálové herectví, já byl na činohře. Byli jsme kamarádi. Na kolejích jsme dokonce bydleli vedle sebe. Uběhlo pár let a pak jednou – to jsme byli na Colours of Ostrava, přesně si to pamatuju, byl jemně deštivý den, hrál Kaleo a tam to nějak přeskočilo. (usmívá se) Člověk hledá několik let, až zjistí, že se ta největší láska nachází blíž, než si myslí.“
Jste tedy i kolegové….
„Ano, přítelkyně je hodně umělecky založená. Je herečka, zpěvačka, tanečnice, taková renesanční žena. Hraje v představeních po celé republice, natáčí, má toho opravdu hodně. Dokonce i maluje. Nedávno založila projekt Pomalováno, kde ručně maluje na oblečení a dává mu tím ojedinělý vzhled.“
Vy jste se zase dlouho věnoval svému velkému koníčku, šermu. To už jste počítal s tím, že by se vám mohl hodit později v herectví?
To jsem tehdy určitě nevěděl, možná mě k herectví spíše nasměroval. Skrz všechno to vystupování na hradech a zámcích před lidmi.“
Jak jste se tedy k šermu dostal?
„S bráchou jsme jezdili na tábory, které se jmenovaly podle rytířů kulatého stolu. Tam jsme se sice učili trošku šermovat, ale poněkud dětským a táborovým způsobem. Později jsme začali docházet do kroužku historického šermu ve středisku volného času, kde učili vedoucí ze zmíněného tábora. Skrze ně jsme se dostali k lidem, kteří dělali historický šerm profesionálněji. Stali jsme se elévy jejich skupiny a začali jsme jezdit v rámci všemožných představení na rozličné hrady a zámky a bylo to hrozně fajn. Po čase jsme se s bráchou odpojili a založili si vlastní skupinu. Jezdili jsme na různé workshopy od opravdových mistrů a fakt jsme se tomu věnovali. Snažili jsme se rekonstruovat konkrétní dobu přelomu 14. a 15. století. No a nyní je brácha historikem, já hercem. Mělo to na nás velký vliv.“
Plánujete se v budoucnu k šermu nějak vrátit? To a mnohem více se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 30.