Krasobruslaři Eva (75) a Pavel (†29) Romanovi - Trénovali na zamrzlé Vltavě!
Rozdělila je tragická nehoda. Eva (75) a Pavel (†29) Romanovi patřili v 60. letech k našim největším krasobruslařským hvězdám. Když vjeli na led, lidé ani nedýchali. Čtyřikrát se stali mistry světa v tancích na ledě a nikdy za své kariéry nebyli poraženi. Sourozence, kteří měli výjimečný vztah, však rozdělila autohavárie. Pavel jel příliš rychle, dostal smyk a byl na místě mrtvý. Eva po jeho smrti pověsila brusle na hřebík…
Narodili Olomouci a oba v lednu, jen s rozdílem dvou dnů a tří let. Pavel 25. ledna 1943 a Eva 27. ledna 1946. Otec František, který pracoval jako obchodní zástupce, je odmala vedl ke sportu. Jezdil s nimi na kole, oba sourozenci hráli tenis, plavali, v zimě lyžovali a bruslili na kluzišti, které stálo kousek za jejich domem. A právě na Pavlovi se projevil talent pro krasobruslení. Otec se rozhodl, že v něm bude vlohy rozvíjet. To Eva se příliš jistě necítila. „Já se nejdřív na ledě jen tak plácala,“ přiznala v jednom z rozhovorů. Když se rodina přestěhovala do Prahy, Pavel začal chodit do sportovní školy. Dokonce mu trenéři našli i partnerku na krasobruslení, jenže otec si postavil hlavu. Rozhodl, že děti musí bruslit spolu jako pár. Pavel byl na ledě jako doma, byl skvělý skokan a Eva ho doplnila. Měla výborný hudební sluch. Jako dvojice pilně trénovali a v roce 1958 už byli náhradníky na bratislavském mistrovství Evropy dospělých, přestože byli stále věkem dětmi. Pod křídla si je vzala trenérka Míla Nováková, která se kvůli nim z Liberce přestěhovala do Prahy. Trénovali každý den na pražské Štvanici a vstávali ve čtyři ráno. Neměli snadné, protože kluziště nebylo kryté, a když sněžilo, museli si nejdříve odhrabat sníh, aby mohli vůbec bruslit. „Jindy jsme bruslili na zamrzlé Vltavě pod Mánesem, kam táta nosil gramofon s klikou. Nebo jsme trénovali před půlnocí v Mladé Boleslavi, odkud jsme se brzy ráno dělnickým vlakem vraceli zpět. Maminka nás v něm uložila na dřevěné lavice, abychom se trochu prospali, a z vlaku jsme šli rovnou do školy. I tam mi občas školnice o polední přestávce ustlala, ať si trochu zdřímnu,“ popsala těžké začátky Eva. Brzy přišla vytoužená odměna.
Ovládli mistrovství
Psal se rok 1962 a sourozenci si ve vyprodané pražské Sportovní hale odbyli svoji první soutěž na světovém šampionátu. Před jízdou se s nimi táta domluvil, že bude stačit, když se umístí šestí. Ale hned po povinných tancích už byli druzí! Když začali bruslit, v hale nastalo hrobové ticho. Předvedli tanec, dynamiku a jedinečný soulad, které do té doby nikdo neviděl. Přitom bylo Pavlovi devatenáct a Evě jen šestnáct let. Když na pražském mistrovství dobruslili, hala jásala radostí. Po známkách bylo jasné, že titul je jejich. Rukou jim přišel potřást sám prezident Antonín Novotný (†70). Stali se idolem národa, a když jeli, všichni u svých černobílých televizí ani nedýchali. Přezdívali jim »naše děti«. Maminka Jarmila, která pracovala jako kostymérka na Barrandově, si nenechala ujít jediný závod. A když nemohla být u toho, našla si v práci místo, kde je mohla sledovat na obrazovce. To otec s nimi jezdil na soutěže. Byl na ně přísný, přestože vyhrávali. Po každé medaili jim říkal: „Žádná velká oslava. Naopak. O to víc teď musíme trénovat.“ Letěl s nimi i do Ameriky, kde sourozencům nabídli exhibiční turné. Komunisté s nimi tátu, který neuměl anglicky, poslali, aby je nenapadlo emigrovat.
Celý jejich příběh čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 23.