Veronika Freimanová (65) s dcerou Terezou: Mívám pocit provinění…
Kamkoliv vejde, všechno rozzáří! K Veronice Freimanové (65) zkrátka krásný úsměv patří. Herečka známá třeba z filmu Sněženky a Machři či ze seriálů Vyprávěj nebo Kukačky se pomalu vrací do běžného života. Nedávno si se starší dcerou Terezou (34), díky níž je babičkou tříleté Elly, vyrazily do centra Prahy. Z předchozího manželství s kameramanem a režisérem Jaroslavem Brabcem (67) má ještě dceru Markétu (27). Nynějším hereččiným mužem je pak architekt Vladimír Bouček, za kterého je vdaná osm let. Co na sebe Veronika s Terezou v rozhovoru prozradily?
Veroniko, trávíte s dcerami hodně času, cestujete třeba rády?
V: „Dřív jsem cestovala hodně, i právě s dcerami, a teď čekáme, jak to bude. Já za sebe si teď moc nedovedu představit cizokrajné země. Už taky kvůli svému věku k tomu tak netíhnu, ale Řecko, Itálie, když to půjde, tak budu ráda. A budu mít vizi, že by člověk mohl. Ale i tak jsme se nacestovaly dost.“
T: „Já ráda jezdím k moři a určitě to musí být nějaká aktivní dovolená, i když teď s dítětem se to dost změnilo. Ale nemám vyloženě místo, které bych upřednostňovala.“
Zmínily jste, že jste jezdívaly spolu často, jen dámská společnost…
V: „Jezdily jsme léta letoucí na zhruba čtrnáct dnů. Tři ženské, tedy já s oběma dcerami. A před koronou jsme byly dokonce i čtyři, ještě s vnučkou Ellou. To byla velká dámská jízda.“ (směje se)
T: „Pak jsme měly jet znovu…“
V: „…dokonce jsme měly dovolenou objednanou, doteď se řeší vouchery, takže teď opravdu všichni čekáme, jak to všechno dopadne.“ (směje se)
Když už jsme se sešly při otevření foodtrucku La Porchetta di Simone, jakou kuchyni vlastně vyznáváte? Co vám chutná?
T: „Myslím, že nám chutě dost změnil koronavirus.“ (směje se)
V: „Ano! (rozesměje se) My jsme ho obě prodělaly a ztratily jsme čich a chuť a tím opravdu najednou začnete poznávat jiné chutě. Jednak vám všechno nějakou dobu chutná jako kovová trubka, Tereza mě zarazila, že teď vlastně nemůže vůbec bílek… A já mám tento problém se spoustou potravin, ale tím, že jsem nemoc prodělala před rokem a Tereza teprve před půl rokem, už jsem trošku o kousek dál. Už se mi ta chuť vrací víc. A musím říct, že jsem projedla k lehčí a méně ostré kuchyni.“
T: „U mě se změnila chuť u spousty potravin, třeba zmiňovaný bílek, papriky i salátové okurky, opravdu to je zvláštní.“
Když vzpomenete dobu předtím, co jste nejčastěji vařily?
V: „Mám ráda italská a řecká jídla, prostě rychlé, lehké, čerstvé pokrmy. Thajskou kuchyní jsem si taky prošla, ale to ostré už mi chutná teď méně.“
T: „Asi nemám úplně kuchyni, která by mi chutnala nejvíc, ale už když jsme byly se sestrou malé, máma nám doma vařila právě lehčí kuchyni. Maso, zeleninu, těstoviny apod.“
A co na to doma vaši muži?
V: „Můj muž nevyžaduje českou kuchyni, naopak. Kdybych nedělala maso, tak on by ani maso nemusel a Terezčin muž je vegetarián. Takže na to máme dobré muže.“ (směje se)
T: „Tomu mému maso prostě nechutná.“
Nemáte problém se po tak dlouhé covidové době znovu začlenit do společenského života?
V: „Pro mě to tedy je celkem problém. Byl to skoro rok a půl, za první půlrok mi odpadlo padesát představení. A to nepočítám za minulý, protože to je přes stovku představení určitě, které se přesunuly do dalších termínů, a nedovedu si představit, kdy mě čekají. Film, který se loni netočil, se bude točit letos, mám před sebou velké projekty. Dřív byl člověk zvyklý mluvit i šest osm hodin denně, čtyři hodiny na zkoušce, dvě v divadle, mezi tím natáčení. Nedávno jsem byla v jedné talk show a říkala jsem tam, že ani už nevím, jak zní můj hlas. Takže ano, návrat je těžký. Je to něco, co se buduje, určitá existence na jevišti, před kamerou, získáte spoustu zkušeností a o tu zkušenost teď člověk přišel.“
Není to třeba i tím, že vás teď trochu děsí či znervózňuje hodně lidí? To a mnohem více se dočtete v tištěném Aha! pro ženy číslo 24.
