Sabina Remundová (48) o roli v Kukačkách, manželovi, dětech i rodičích...
Vždycky platila za výbornou herečku a rolí v seriálu Kukačky to ještě potvrdila! Sabina Remundová (48) se na postavu jedné z maminek vyměněných dětí pečlivě a dlouze připravovala. Herečka a divadelní režisérka se ale naplno věnuje i své rodině – manželovi, filmovému a divadelnímu scénografovi Adamu Pitrovi a dvěma dětem, Vincentovi (17) a Adině (15). Kam život její děti profesně zavede, nechává Sabina plynout. Sama se však v uměleckém světě našla. Vzor také vždycky měla ve svých rodičích, herečce Ivě Janžurové (79) a divadelním režisérovi Stanislavu Remundovi (+84). Co na sebe prozradila? A po čem nikdy netoužila?
Sabino, před časem vaše maminka tady v rozhovoru zmínila vaši roli v Kukačkách a moc vás chválila. Říkala, že jí děláte velkou radost a že jste lepší herečka, než je ona sama. Jak taková slova vnímáte?
„Maminku miluji. Něžně mě její chvála hřeje u srdce, jsem šťastná, když vidím, že má skutečně radost. Já spíš chválu lehce umenšuji, říkám jí jako sobě, moc se neraduj, pak zase by si byla zklamaná, kdyby o mně psali něco ošklivého. Mám pochopitelně radost, ale nechci se příliš rozmazlit.“
Kukačky sice skončily, prý se chystá druhá řada. Vraťme se ale ještě k natáčení. Co bylo pro vás vůbec nejtěžší?
„Bylo několik velmi intenzivních dní na začátku a na konci natáčení, třeba pět dní za sebou, večer představení. Vždycky jen pár hodin spánku. Nulová šance vydechnout. Bez toho, že se připravuji velmi dopředu a večer před natáčením si jen obrazy připomenu, bych to těžko zvládala. Zkušenost je nepřenosná, ale šlo o velmi vypjaté situace a těžké scény.“
To téma dávalo divákovi-rodiči prostor k zamyšlení, jak by se sám zachoval, kdyby byl v životě nucen něco takového řešit. Položila jste si vy sama taky tu otázku?
„Ne. Každý se na to zeptá. Nepoložila. Byla jsem si úplně jistá, že moje děti jsou moje děti, když se narodily. Byly a jsou nám podobní, nikdy jsem nezapochybovala a ani nepřemýšlela nad tím, jak bych se zachovala, kdyby se něco takového přihodilo mně.“
Zahrála jste si někdy po boku vašich dětí?
„Děti nehrají, jen se mihly v komparzu při natáčení pohádky Sedmero krkavců.“
Vždycky jste chtěla být herečkou, nebo bylo období, kdy jste uvažovala o úplně jiné profesi?
„Od března roku 2020 si říkám, ale beze strachu, že je možné, že budu někdy muset dělat i něco jiného. Práce se neštítím a nebojím, jsem celkem manuálně zručná. Nikdo z nás neví, jak se situace vyvine a co nás čeká. Mnoho mých kolegů a spolupracovníků muselo hledat novou práci. Pořád ale věřím, že brzy bude lépe.“
Pojďme k vaší rodině. Máte mladší sestru Theodoru, jaký vztah jste vždy jako sestry měly?
„Rodiče dbali na to, abychom měli hezký vztah. I když jsme trochu každá jiná, podporujeme se a sledujeme. Sestra točí krásné dokumentární filmy, to já bych nedokázala, mnohem víc mě zajímá tvorba hraná, jakkoli se dokumentární tvorbě obdivuji.“
Děláte si jako sestry a třeba i s maminkou a dcerou někdy holčičí den?
„To tedy určitě ne. Možná každá sama za sebe, trošku, ale jsme přeci jen každá jiná a možná máme i různé představy o dnech volna, jak píšete. Třeba to teprve přijde.“
Jaká životní rada vám od svých rodičů nejvíc utkvěla v hlavě a dnes se jí třeba i řídíte? To a ještě více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 15.