Bývalý krasobruslař Tomáš Verner (34): Těším se z role tatínka!
Na brusle se poprvé postavil v pěti letech. Oficiálně je sundal, když mu bylo sedmadvacet. To se psal rok 2014 a konaly se Zimní olympijské hry v Soči. Úspěšný krasobruslař Tomáš Verner (34), mistr Evropy 2008, od té doby začal novou etapu svého života. Zamiloval se do kolegyně, bývalé krasobruslařky, Tammy Sutanové (31), a Američanku thajského původu si loni vzal za ženu. Dnes se už oba těší z půlročního syna… Vzpomene si Tomáš ještě na chvíle, které trávil na ledu?
Váš syn Tomášek je ještě malý, ale už přišla řeč na to, jestli z něj bude také krasobruslař?
„Na brusle ho určitě postavíme, to je jisté, ale krasobruslař z něho s největší pravděpodobností nebude. Myslím si, že krasobruslení i trénování rozumím a nerad bych, aby ho trénoval někdo, v koho nemám důvěru. To by skončilo tak, že bych ho musel trénovat já nebo Tammy. Ale s manželkou jsme se rozhodli, že nechceme vyměnit roli otce nebo matky za trenéra nebo trenérku. Chceme být jeho rodiči.“
Co tedy, Tomáši, vy a role táty, co vám ten nový život dal?
„Člověk si uvědomí hodnoty, najde v sobě lásku, kterou do té doby nechápal, že by tam mohla být. Svoji ženu moc miluju, ale ten malej svišť jde za hranici chápání. Nikdy jsem si nemyslel, že chlap může takhle milovat. Říkal jsem si, že mateřská láska se spíš týká víc maminek než tatínků, ale mýlil jsem se.“
To jistě ženu zastanete i v péči o syna, když je potřeba. Naplňuje vás to?
„Velmi. Těším se, až ho budu moci brát třeba i s sebou do práce. Daleko víc si teď rozmýšlím, kdy se vrátím z práce domů, daleko víc si rozmýšlím, kolik času strávím s jinými lidmi, protože priorita je jasná. Kolik lásky dám synovi v začátku, tolik si ji ponese do života. Některá vývojová stadia i emocionální pohody nejdou zkrátka dohnat později, takže minimálně do toho roku bych s ním chtěl být co nejvíc. Byť je jasné, že otec se musí postarat o rodinu a zabezpečit ji, takže do práce musí.“
Vaše manželka je bývalá krasobruslařka, jak jste se do sebe zakoukali?
„V našem případě to byla osudová láska.“ (usmívá se)
Viděl jste ji a řekl si: To je ona!?
„Já jsem svoji ženu poprvé viděl v roce 2006 na mistrovství světa, kde reprezentovala Thajsko. A užasle jsem oněměl a nebyl jsem schopen říct slova. Tammy si ani nevšimla, že žiju. (směje se) Pak jsme se dvanáct let neviděli, ale naši společní přátelé, což je také shoda okolností, se nás snažili pomalinku propojit. A když jsem po dvanácti letech byl pracovně v Americe, v Kalifornii, kam se domů z Thajska Tammy vrátila, neboť tam žijí její rodiče, slovo dalo slovo, šli jsme na večeři a od té doby jsme spolu.“ (směje se)
Řekl jste jí, že jste se do ní už tehdy zamiloval?
„To jsem jí řekl, ale ona tomu nevěřila. Říkala, že je nesmysl, abych se zamiloval a čekal na ni dvanáct let. Ono to tak opravdu nebylo. Žil jsem svůj život, ale když jsme se potkali podruhé, po těch dvanácti letech, už mi to bylo jasné. I když jsme vzdálenost mezi Los Angeles a Prahou samozřejmě řešili.“
Zvažoval jste, že byste v Kalifornii zůstal?
„Když jsem ji tehdy znovu spatřil, měli jsme ještě asi další tři rande a v tu chvíli jsem chtěl roztrhat letenku a zůstat tam. Jenže takto se to dá řešit možná jen v romantickém filmu. (směje se) V Čechách mám spoustu závazků, takže jsem Tammy přesvědčoval, že by bylo dobré, kdyby přiletěla do Prahy a podívala se, jak trávím život tady a poznala můj normální režim. A ona opravdu přiletěla a začali jsme se vídat častěji, v Čechách i v Kalifornii. Nakonec jsme se sestěhovali a je z toho manželství a syn a zatím pohádkový život.“ (usmívá se)
Po jaké době se vzali? To amnohem více se dočtete v tištěném Aha! pro ženy číslo 16.
