Miki Volek (†53) byl králem českého rokenrolu, ničily ho drogy a alkohol...
Když se řekne hvězda domácího rokenrolu a idol 60. let, snad každému se vybaví nespoutaný, nepřehlédnutelný, kontroverzní zpěvák Miki Volek (†53). Právě on byl fenoménem a zůstává jím i dodnes. Fanoušci byli ochotní utíkat za jeho autobusem a zástupy dívek, které svedl, nebraly konce. Bohužel nezřízený životní styl si vybral svoji daň. Zpěvák zemřel zubožený a sám ve svém pražském bytě, kde ho našli až po deseti dnech…
Na svět přišel jako Michal Vítězslav Volek 21. května 1943 v Uherském Hradišti. Když mu bylo pět let, rodina se přestěhovala do Prahy. Jeho tatínek Václav býval důstojníkem a po příchodu do Prahy začal pracovat jako velitel Hradní stráže. Bohužel zemřel předčasně v roce 1969 při dopravní nehodě. Říkalo se, že ho přejel při přecházení ulice velorex, který řídil invalida. Jenže později v jednom z rozhovorů sám Miki přiznal, že otec rád holdoval alkoholu. Skončil prý opilý pod koly tramvaje. Maminka Ludmila prodávala v obuvi. Právě ona v chlapci vzbudila zájem o hudbu. Od dětství ho podporovala v tom, aby hrál na kytaru a klavír. S Mikim měli velmi blízký vztah. Dlouho bydleli společně, než se zpěvák osamostatnil. Se vším se jí svěřoval a řekl jí i takové věci, které neřekl nikomu.
Tajil pravého otce?
Přestože oficiálně byl otcem uveden Václav Volek, existuje podezření, že tím pravým byl spisovatel František Kožík (†87). Autor románu Největší z Pierotů si prý byl s Mikiho maminkou velice blízký a často k nim chodil domů. Později, ve filmovém dokumentu Igora Chauna z roku 1997, se spisovatel tvrzení, že je biologickým otcem zpěváka, nijak nebránil. „O mém blízkém vztahu s jeho maminkou se Miki jistě dozvěděl. Věděl, že jsme se měli rádi a že v nás doznívá něžné přátelství. A nevadilo by mně to. Měli jsme se natolik rádi, že by se něco takového mohlo přihodit,“ řekl Kožík, který napsal pro Mikiho text k písničce Můj malej toulavej pes. Volek se toužil dostat na konzervatoř, jenže tam ho nepřijali, a tak zakotvil jako rekvizitář ve Filmovém studiu Barrandov. Rokenrol miloval celý život a obdivoval Elvise Presleyho (†42). V roce 1960 začal svoji vášeň rozvíjet a přidal se ke skupině Crazy Boys. Tam hrál na kytaru, na kontrabas hrál Ondřej Suchý (75) a časem se k nim přidal i Ladislav Štaidl(†75). Publikum po nich přímo šílelo! Když hlavní zpěvák odešel na vojnu, jeho místo zastal Miki. Poprvé se předvedl 14. ledna 1963 v Lucerně, a když diváci uslyšeli jeho hlas a uzřeli nespoutané vystupování, nechtěli ho pustit z pódia. Jenže slávy si dlouho neužil. Nechtěl nastoupit na vojenskou službu, a tak se místo toho nechal dobrovolně zavřít do psychiatrické léčebny. To znamenalo konec kapely.
Výslechy a vězení
Po propuštění začal hrát s kapelou Olympic. Právě s nimi nahrál své první gramofonové desky a přišel další velký úspěch. Miki se stal idolem. Blonďák v černých brýlích, křiklavé košili, přiléhavých černých kalhotách, s řetězem na krku a s masivním zlatým prstenem byl pro lidi velký tahákem. Všiml si jej i režisér Karel Mareš a angažoval ho do divadelního představení Semaforu s názvem Ondráš podotýká. Nakonec zastínil i takové hvězdy jako Naďu Urbánkovou (81) či Pavla Bobka (†76). Polovina 60. let byla jeho zlatou érou. Bohužel se u něj začaly projevovat sklony k alkoholismu a k nadužívání prášků. Časem nad tím začal Miki ztrácet kontrolu, léky zapíjel alkoholem. V roce 1966 odešel z Olympiku a začal vystupovat se skupinou Old Stars. Bigbítová muzika se začala postupně ubírat jiným směrem a Mikiho to štvalo. „Nenávidím Beatles, protože mi vzali chleba,“ říkával. O pár let později odjel s kapelou do Západního Berlína, jenže když se vraceli z vystoupení, na hranicích je zadrželi. Půl roku je v Berlíně vyslýchali a pak jim napařili rok a půl vězení v Drážďanech za protistátní činnost. Miki totiž s sebou prý vezl tiskoviny o pražském jaru. Po třinácti měsících je východoněmecká rozvědka Stasi odvezla do Československa, kde si Mikiho podala Státní bezpečnost a přinutila ho podepsat spolupráci. Později ale usoudili, že je pro ně nepoužitelný. Narkomana k ničemu nepotřebovali…
Jak se z krále stal bezdomovec? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 13.
