Chantal Poullain (64): JSEM NA SEBE MÁLO OPATRNÁ...
Jedna rána za druhou. Chantal Poullain, která letos oslaví svoje 65. narozeniny, v poslední době tráví více času po nemocnicích, než by chtěla. Před časem musela na nutnou operaci s ramenem, ve kterém si přetrhala vazy a bolestí už nemohla ani spát. Jenže tím její trápení neskončilo. Před pár dny se jí pro změnu utrhla sítnice, a tak herečka opět musela pod kudlu. Ani po operaci však není všechno úplně v pořádku…
Herečka v poslední době trpí jako zvíře. Jenže bohužel, přiznala si, že si spoustu zranění způsobila sama. Nedokáže si totiž připustit, že její tělo už nefunguje tak, jak by si představovala a přetěžuje ho. Uvědomuje si, že by měla být opatrnější, jenže je to pro ni těžké. „Já svůj věk přijímám bez problémů, ale nepřijímám to, že mé tělo nemůže fungovat, jako když mi bylo třicet. Člověk si ale musí uvědomit, že na sebe musí být opatrnější. A já na sebe opatrná nejsem. To je můj největší problém,“ přiznala serveru Expres.cz sebekriticky Chantal. Přestože na to vůbec nevypadá, letos v srpnu oslaví 65. narozeniny. Do té doby se snad dá dohromady a nepřivodí si žádné jiné zranění. Protože to, které si zřejmě přivodila kvůli své neopatrnosti, není rozhodně nic příjemného. Odneslo to totiž její oko. „Otevřela se mi sítnice a museli ji pod tlakem plynu zase uzavřít. Byla jsem na operaci. Je to každým dnem lepší. Sice je to nepříjemné, ale dobré,“ svěřila Poullain. Je to už pár dní, co ji operovali, ale pořád není herečka fit. A vypadá to, že delší dobu ani nebude. Sítnice se musí zahojit, a tak Chantal čeká minimálně čtyřtýdenní rekonvalescence. Nejhorší však je to, že jí problém dělá pohybovat se po bytě. „Trošku špatně to nesu. Musím mít neustále skloněnou hlavu dolů. Musím se pořád dívat na zem,“ přiznala. Nemůže zvednout hlavu kvůli tlaku v očích. Nařídili jí to lékaři. Věří však, že brzy bude v pořádku a bude opět vidět jako před tím. Uvědomuje si, že oči jsou pro ni, stejně jako pro každého, největším pokladem, není to totiž poprvé, co s nimi byla na operaci.
Barvy se ztrácely
Před pár lety byla Chantal na laserové operaci se šedým zákalem. Do oka jí byla vložená speciální multifokální nitrooční čočka. „Svět byl hned pro mě barevnější! A život se mi ulehčil i v tom, že neustále nehledám brýle,“ přiznala krátce po zákroku. Když zjistila, že už nevidí tak dobře jako před tím, nepřipouštěla si, že by musela na operaci. „Když jsem zjistila, že se jedná o šedý zákal, trochu mě to vyděsilo. Bála jsem se operace a couvala jsem. Jenže oči jsou pro mě nejdůležitější částí těla. Umím si možná představit nechodit, ale ne nevidět,“ svěřila. Pak už nebylo cesty zpátky, když se chtěla naplno věnovat své práci. Už pomalu neviděla ani na scénář. A pak svět kolem ní najednou začal ztrácet barvy. Vyděsila se a lékaři ji už dlouho nemuseli přesvědčovat o tom, že zákal musí operovat. „Vnímala jsem, že můj zrak při čtení klesá velmi prudce dolů - což pro mne znamená velký problém při hledání jakéhokoliv telefonního čísla v mobilu nebo repliky ve scénáři. Můj svět se sice šedým zákalem neměnil, co jsem si ale neuvědomila, že barevné odstíny u mě jdou trochu dožluta,“ vysvětlila. Pod laser si nakonec přece jen lehla a ani dnes toho nelituje. „Od té doby krásně vidím na dálku i na blízko a barvy jsou pro mě jasnější,“ řekla. Už se těší, až se jí nyní zahojí i sítnice a opět se bude moct dívat na svět oběma očima. I když obě operace byly bolestivé, zdaleka se utrpením nevyrovnaly té, kterou Chantal podstoupila na sklonku loňského roku.
Dohnala ji bolest! Jaká? Dočtete se v tištěném Aha! pro ženy číslo 11.
