Moderátorka Kristina Kloubková (44) o svém partnerovi: S Vaškem chci zestárnout!
Pravidelně ji můžete vídat v Televizních novinách a ve Snídani s Novou. Kristině Kloubkové (44) se však o profesi moderátorky zprvu ani nesnilo. Dlouho žila, a posléze se i živila, tancem. Není divu, vždyť oba její rodiče byli výborní tanečníci. A koneckonců i její současný partner Václav Kuneš (45) se tomuto oboru, a navíc i choreografii, věnuje. Radost dělá Kristině také dcera Jasmínka (8), kterou má se svým „ex“ Karlem Moravcem. Co všechno na sebe ještě prozradila?
Kristino, dlouhou dobu byl profesionální tanec vaším živobytím. Kdy nastal ten moment, kdy jste si řekla, že s ním skončíte?
„U mě ten zlom, kdybych jsem si řekla, že je dobré skončit a už nechodit na jeviště, nikdy nenastal. Tak nějak jsem proplula k choreografii, hraní a následně moderování. Že se budu živit hlasem, mě nenapadlo, ale nikdy nevíte, kam vás osud zavede. Stále mám štěstí, že dělám povolání, které mě baví a naplňuje. V dnešní době jsem navíc vděčná, že mám práci. Když se podívám na jiné profese, je mi úzko. Prožíváme jedno z nejtěžších období, co kdy bylo. Věřím, že se to brzy dostane do nové a lepší, i když navždy jiné budoucnosti…“
Zatančíte si i teď, třeba s vaším partnerem, jen tak pro radost?
„A to víte, že si zatančíme, jen je to teď smutné. Vašek je už rok doma, a přestože se se svým souborem 420People snaží stále něco tvořit (natočili třeba tři úžasné filmy), nemohou vystupovat. Neustále posouvají premiéry a nikdo neví, co bude. Kdo ale tančí stále, je moje dcera, takže si občas diskotéku doma uděláme. Pohyb i tanec dělá dobře našemu tělu i duši. Vždy mě pohladí…“
Dnes nicméně moderujete na Nově, jaké byly začátky?
„Krušné. Vždyť jsem nic neuměla a jako tanečnice už vůbec ne mluvit. Ale byla jsem zvyklá a vlastně stále jsem, na dril a jen tak se nevzdávat. Takže jsem makala, učila se mluvit, dýchat… Zpětně jsem překvapena, že jsem se do toho pustila, ale stále se učím a je to fajn.“
Věnujete se i činohře v Divadle Broadway, hrajete v muzikálu Kleopatra...
„Teď je bohužel vše zastaveno, ale snad se brzy divadla a vše ostatní otevřou. Někdy mám strachy, aby umění, kultura, divadla nezanikly. To si nedovedu představit. Například tanec je jediný univerzální jazyk a taky jeden z nejstarších. Hlavou se mi rojí myšlenky typu: „Budou lidé chodit do divadla? Najdou na to finance? Dokážeme ještě snít a nebát se?“ Pevně věřím, že divadlo bude žít a ráda se na jeviště vrátím.“
Míváte větší trému na jevišti, nebo před kamerou?
„Kupodivu je to stejné, ale už se velmi rychle dokážu uklidnit. I když ve zprávách to nejde tak rychle, jak bych si přála. Nedávno jsem se sama sebou bavila. Dělala jsem zrovna zkoušky na ukončení školy koučinku a během celé čtyřicetiminutové zkoušky jsem se nedokázala zklidnit, což mě překvapilo. Navenek to možná nebylo znát, ale zaskočilo mě to. Zkrátka nervozita zvítězila a neustoupila, ale nakonec zkouška dopadla dobře.“
Kristino, prozraďte něco o svých rodičích, sourozencích, o dětství…
„Ježíšku, to je už tak dávno. Jsem z rozvedené rodiny, tatínek i maminka byli tanečníci, táta posléze úžasný choreograf a aktuálně stepující, velmi aktivní tanečník v důchodu. (směje se) Jinak mám super bráchu a ségru. Bráška má úspěšnou webhostingovou firmu a je grafik, sestra je momentálně na mateřské, ale je právnička. Takže normální, praštěná, umělecká rodinka.“
Jak vzpomínáte na období, kdy vám bylo náct?
„Když mi bylo náct, studovala jsem Taneční konzervatoř v Praze a jediné, co si pamatuji, byl trénink, škola, trénink a trénink. (směje se) Samozřejmě i první láska, ale jestli se ptáte na bouřlivé období, tak nebylo. To mě čekalo až po skončení školy a nástupu do taneční skupiny UNO. Tehdy mi začalo dvouleté období temna, jak já s úsměvem říkám, ale žádné velké vylomeniny jsem zase nedělala. Milovala jsem tanec, divadlo, představení, dělala jsem, co mě bavilo a naplňovalo a k tomu poznávala večírky, ale v udržitelné formě.“
Co říká o bývalém partnerovi a mnohem více se dočtete v tištěném Aha! pro ženy číslo 10.
