Jan Čenský (59) o vztahu k ženám: Ke galantnosti mě vychovali...
Do konce února bude ještě Jan Čenský (59) jako doktor Suchý natáčet seriál Ordinace v růžové zahradě 2, poté už bude na tuhle profesní etapu jen vzpomínat. Herec a moderátor, který si okolí získává i díky svému šarmu a galantnosti, už se ale připravuje na novou roli. Tentokrát v muzikálu Láska nebeská. Odmala je vášnivým sportovcem a tahle vášeň ho drží dodnes. Loni na jaře měl však nehodu na kole, po které se dával dohromady půl roku. S manželkou Danou žijí společně už třicet let, byť ve společnosti se spolu objevují jen výjimečně. Mají dospělého syna Matyáše (30). Co na svou rodinu prozradil? Čeho se v životě obává?
Pane Čenský, natáčení Ordinace se pomalu, ale jistě krátí, bude vám chybět?
„Bude, protože mě to opravdu bavilo. Byl tam úžasný tým, všechno neuvěřitelně fungovalo, zvlášť i teď v době covidu. Opravdu udělali maximum, abychom mohli točit. A pak se mi bude stýskat po operacích, protože ty mě strašně bavily. Naučil jsem se i šít. A když mě jednou vzal ve Zlíně kamarád do nemocnice na sál, tak jsem viděl, že jsme to v seriálu dělali úplně stejně. Ale proč by to bylo jiné, že?“ (směje se)
Uvažoval jste o tom, že teď v době pandemie, kdy se nemůže nikde hrát, byste vzal nějakou brigádu?
„Už mě to napadlo. Můj sen je jezdit sanitou, to by opravdu bavilo. Já strašně rád jezdím rychle, a kdybych měl ten majáček a u toho třeba využil ještě doktorské zkušenosti, tak… (rozesměje se). Dělám si srandu, ale s tou sanitou bych rád jezdil.“
Aspoň zkoušíte v Divadle Broadway nový muzikál s hity Waldemara Matušky, který má mít v září premiéru. To je vaše první muzikálová role, viďte?
„Ano, moje první. Pravda je, že jsem dostal od producenta Oldřicha Lichtenberga už pár nabídek do muzikálů, ale tuhle jsem přijal, protože Walda Matuška, to je moje mládí, s režisérem Zdeňkem Zelenkou se známe poměrně dlouho a ten scénář se mi líbil. I když jsem vzal tu roli s jistými rozpaky, protože tam všichni perfektně tancují i zpívají, ale moje role je naštěstí taková, že mi umožňuje ji hrát i se svými schopnostmi.“
Koho tedy hrajete?
„Františka, otce dvou kluků, což je ale takový šedesátiletý zapšklý stařec, kterému zemřela nejdříve žena, pak syn a je v takové depresi. Mluví hlavně o záhrobí. Ale pak se to rozjasní. Mám tam i sólové písničky, tak z toho mám trošku strach, ale snad to nějak půjde.“ (směje se)
Odmala jste sportoval, tipovala bych tedy na sportovní kariéru než hereckou…
„Já jsem šel právě na konzervatoř, abych měl čas na trénink. Ale protože mě napoprvé nevzali, dělal jsem rok učební obor. Učil jsem se vázat knížky a dál jsem u toho závodně běhal. A také jsem si myslel, že sport bude to, co budu dělat. Dostal jsem se do vrcholáku, byl jsem dokonce druhý v republice. Pak mi ale profesorka Adamová, když mě po roce na konzervatoř už přijali, říkala: Jendo, proč ty ses hlásil na tuhle školu? Protože běhám a chci být reprezentant. Tak proto ses přihlásil na divadlo, jo? No, je tam hodně volného času, nějaká pantomima, šerm... To zvládnu. Hlavně ale potřebuju trénovat. A ona na to: A v tom jsi dobrý? A já ji říkal: Jsem, jsem druhý v republice, paní profesorko. A ona řekla památnou větu: No, Jendo, když nejsi první, tak se na to vy…! Takže mi tak trochu otevřela oči, že opravdu nelze dělat vrcholově sport a vrcholově divadlo. A začal jsem se trochu víc zajímat o divadlo a zavonělo mi.“ (usmívá se)
Do ročníku jste chodil s Lukášem Vaculíkem nebo Ondřejem Vetchým. S kým jste se nejvíc kamarádil?
„Ze spolužáků? Spíš spolužaček. (rozesměje se) Ne, vážně. Kluci byli bezvadní. Ondra Vetchý, Gusta Bubník, Lukáš Vaculík, Martin Otava, což je ředitel činohry v Plzni, to byla taková parta. Jinak tam bylo ale víc holek, s těmi se potkávám pracovně.“
Co říkali rodiče, když se rozhodl pro herectví? To a mnohem více se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 7.
