Vojtěch Staš (25), vnuk Jiřiny Bohdalové (89), otevřeně o babičce...
Jaké to je mít jako babičku Jiřinu Bohdalovou (89)? Vojtěch Staš (25), mladší syn Simony Stašové (65), kterého má ze vztahu s Pavlem Skřípalem (64), o tom promluvil v nové knize Vždycky upřímná Jiřina Bohdalová spisovatele Petra Macka (39), která vychází k hereččiným blížícím se devadesátinám!
*Kdy jste poprvé zaznamenal, že vaši rodiče i babička jsou slavní?
„Že je naše rodina středem pozornosti, jsem si všímal už od školky. Když pro mě přijela babička, všichni se seběhli a nastal mumraj. Tehdy si to všechno ještě užívala, takže na sebe přitáhla pozornost vrátných i učitelek a všichni pro ni hledali Vojtu, zatímco ona čekala venku.“
*A babička nerada čeká…
„Přesně tak, vždycky už musí být někde jinde. (smích) Takže tenhle humbuk byl součástí mého života od dětství. Věděl jsem, že je to díky tomu, že je herečka, protože mě odmalička čas od času brala s sebou na natáčení. Tím, jak jsem v tom vyrůstal, mi to přišlo samozřejmé.“
*Kolik času společně trávíte?
„Vídáme se pořád. Už odmalička k ní jezdím pravidelně na obědy, každý týden. A když byl koronavirus, byl jsem u ní ještě častěji. Na poměry babička-vnuk bych řekl, že jsme spolu velmi často.“
*Jaká jídla od ní máte nejraději?
„Rajskou a všechny polívky. Babička je polívková a omáčková. Na burger si můžeme zajít do restaurace, ale na pořádnou svíčkovou nebo koprovku jedině k ní. To je úplně jiná liga, než koprovka, jakou si každý pamatuje ze školy.“
Dostali jste chuť na koprovku? Podívejte se na videorecept:
*O čem si s babičkou povídáte? Tahá si, jak se říká, práci domů?
„Je to různé, ale mě se vždycky ptala hlavně na to, co se dělo ve škole, jaký jsem měl známky, kontrolovali jsme žákovskou… Byl jsem tak trochu raubíř, takže tam nacházela poznámky a tak. O práci ale babička mluví taky hodně často, jak je celá naše rodina umělecky založená, je to všem blízké téma a možná i to je důvodem, proč jsem se vydal jinou cestou. Mě ty řeči o tom totiž až tolik nebavily. Vždycky padlo nějaké jméno a já musel dedukovat, o kom se mluví, jestli je to režisér, herec…“
*Zaujala mě ta »žákajda«… Byla babička přísná?
„Asi ne. Dědy jsem se bál víc. Babička vždycky říkala, že nejsme filatelisti a že nesbíráme známky. Že není podstatné být nejlepší ve všem, ale že je důležité být nejlepší alespoň v něčem. A já si vybral tu matematiku.“
*Shodly se na tomto přístupu s mámou?
„Babička byla v tomhle ve srovnání s mámou důslednější, máma moc důsledná nebyla. (smích) Máma si kolikrát mých poznámek nevšimla, protože než se do té žákovské podívala, už ta poznámka byla zavalená řadou dalších záznamů, ale babičce neuniklo nic.“
