Jenovéfa Boková (28): Ve vztazích jsem opatrná!
Odmala byla vedena ke hře na housle. I když se jí mnohdy cvičit nechtělo, dnes je Jenovéfa Boková (28) ráda, že u nich zůstala. Byť ji zcela neživí. Do vínku totiž dostala i herecký talent, za který už byla oceněna i Českým lvem. Nyní ji můžete například vídat v televizním trojdílném dramatu Herec, v roli Anežky Láníkové. V soukromí je šťastně zadaná, jejím partnerem je vítěz reality show Robinsonův ostrov Martin Složil (32), s nímž se seznámila přes kamarády. Co si myslí herečka o svatbách a jakou změnou si prošla?
Jenovéfo, vnímáte, že hodně dostáváte charakterní role?
„Dostávám, ale nevím, čím to je. Často mi lidé říkají, že působím starší, než jsem. Na druhou stranu se mě často ptají na občanku, když si chci koupit pivo. (směje se) Ale je to asi i tím, že jsem vyrůstala se staršími sourozenci, že mám takové rodiče, jaké mám, že mě odmala vodili mezi dospělé, možná se můžu do toho víc vcítit. Už jsem se tak ale zařadila a režiséři už asi nepřemýšlí nad tím, že by mi dali nějakou „svini“ nebo až moc velkou „pipinu“. Ale já to mám ráda. Pro mě zahrát smutek a nějaké vnitřní pochody je kolikrát lehčí než viditelnou radost. Vlastně mě baví vykouknout z nějakých mých škatulek a vyzkoušet si i jiné role, kdy člověk musí změnit třeba i vzhled. Což je právě v Herci, kdy mi obarvili vlasy a vypadám úplně jinak než v jiných filmech.“
Jste držitelkou České lva pro nejlepší herečku v hlavní roli za postavu Anežky v dramatu Chvilky. Na takové ocenění mnozí herci čekají celý profesní život…
„Nedávno jsem zrovna poslouchala rozhovor s Pavlem Novým, který dostal Českého lva asi před dvěma lety. Říkala jsem si: To je hustý, já už ho dostala teď. Ale jsem člověk, který díky bohu stojí nohama na zemi, díky rodině. Měla jsem tedy z ocenění samozřejmě ohromnou radost, za tu odvedenou práci, ale pak si člověk řekne, že je to také určitá souhra náhod. Je tady spousta herců, kteří Českého lva nemají a jsou vynikající.“
Vašimi sourozenci jsou Kristýna Boková a z maminčiny strany ještě Kryštof Rímský, rovněž herci. Se sestrou se často objevujete i ve společnosti, jaký spolu máte vztah?
„My jsme o jedenáct let od sebe. Byla jsem její vysněná sestra. (směje se) Samozřejmě bylo období, když ona byla už slečna a já malá holka, která ji otravovala. (směje se) Hodně si ale rozumíme. Ono, co si budeme povídat, každý vztah má výšky a propady. Ale je třeba umět komunikovat a říkat si věci na rovinu, pak to vždycky jde. Jsem moc ráda, že ji mám!“
Kristýna má tuším dvě děti, jaká jste teta?
(usmívá se) „Já to vlastně nechci říkat, ale ono se to asi stejně provalí. (směje se) Před pár dny se jí narodilo další miminko. Tak z toho se všichni těšíme. Ale jinak má patnáctiletého Šimonka, takže jsme kolikrát spíš jak sourozenci. V něm mám mladšího bratra, a vzhledem k tomu, že sestra pubertu moc nezažila a já ano, tak Šimonovi hodně rozumím. Jsem taková teta ochranářka, ale zároveň i výchovná. Doufám, že má ze mě i respekt. (směje se) A Sophince je pět, to je úplná princezna. Tu si rozmazlujeme a dávám jí dárky a slibujeme si, že spolu pojedeme do Paříže. Až to bude tedy možné.“
Jako teta si vedete asi dobře, už jste pomýšlela na vlastní potomky?
„Zatím mě to moc nepřitahuje. Navíc mám ještě od bratra synovce Johana a Tobiáše, takže v rodině máme dětí dost. Těším se na svoje, ale ještě je čas. Ale jak jsem si teď držela toho čerstvě narozeného v ruce, máma se ségrou se ptaly: Cítíš něco? Protože máma a ségra chtěly mít děti brzo, já zase vůbec. A já na to: No trošku už to tam začíná.“ (rozesměje se)
Tatínek by ale byl, že? Partnera máte…
„To ano, Martin bude skvělý táta! Bojím se, že bude lepší rodič než já. (směje se) On dělal au-pair a děti ho milují. Strašně ho to baví, má to prostě v sobě.“
Proč není svatba na pořadu dne? Dočtete se v tištěnm Aha! pro ženy číslo 44.