Vlastimil Zavřel (65) alias Jindřich Valšík z Ordinace o manželce: Tušil jsem, že je ta pravá!
Ještě v pětapadesáti žil se svojí maminkou! Herec a dabér Vlastimil Zavřel (65), známý z Ordinace v růžové zahradě jako Jindřich Valšík nebo jako „hlas“ Homera Simpsona, čekal totiž celý život na tu pravou. A právě před deseti lety ji našel. Když viděl Juditu (59) poprvé, hned ji pozval na výlet a ona k jeho velkému překvapení kývla. Po dvou letech byla svatba. Z jednoho však měla Judita přece jen strach… Co se herci na jeho ženě líbí a jak se cítí po prodělané cirhóze jater?
Vy jste až s Juditou začal takový ten rodinný život, je to tak?
„Ano, dřív jsem to vůbec nepocítil. Děti nemám, ale moje žena má šestatřicetiletého syna a pořád na něj tlačí, kdy už bude mít vnoučata, protože se nemůže dočkat. Ale protože se oženil s Američankou, která zpívá v opeře a různě po světě, teď už je třeba asi půl roku ve Finsku, tak se teď vidí málo. Vnouče tedy asi jen tak nebude.“ (směje se)
Před tím jste bydlel se svojí maminkou, jak to máte teď?
„Ano, my jsme s mámou v podstatě celý život. V březnu jí bylo devadesát. Táta zemřel, když mu bylo šedesát devět. Teď sice s mojí ženou bydlíme na Smíchově, ale u mámy jsem velice často, starám se o ni. A má také zahradu, je stále co dělat.“
Na svatbu jste si ale docela počkal…
„To je pravda, se ženou se známe deset let a brali jsme se po dvou letech chození. Asi jsem dřív nenašel tu pravou.“ (směje se)
Myslel jste si, že už se třeba nikdy neoženíte?
„Vypadalo to tak. Ale pak jsem si říkal, co se mnou, až budu starý, také se musí o mě někdo starat.“ (směje se)
A pak se to stalo, že jste potkal Juditu…
„To byla úplná náhoda. Ona chodila v Podolí do sauny a potom si vždycky zašla do jedné hospody ve vilové čtvrti na pivo. Já tam chodil také, ale neznal jsem ji. A jednou si tam zapomněla bundu a vrátila se pro ni a to už tam zůstalo jenom takové torzo štamgastů, tak si ke mně sedla. A já jen tak ze srandy jí povídám, jestli by se mnou nejela do Chorvatska. To jsme si ještě vykali.“ (směje se)
Pozval jste ji hned na dovolenou?
„Pozval, a jí v tom termínu zrovna něco odpadlo, protože ona je poměrně zcestovalá. Měla někam jet, a když zjistila, že v tom termínu nic nemá, tak kývla. Byl jsem hrozně překvapený.“ (rozesměje se)
Za jak dlouho jste potom jeli?
„Asi za měsíc. (směje se) Judita mě tedy znala z Divadla v Dlouhé z nějakých představení, protože ráda chodí do divadla. Tak jsem ji pak ještě párkrát pozval na představení, a protože je hodně společenská, hned si tam udělala známé. No a pak jsme jeli. Ani nevěděla, co čeho jde. Já už v Chorvatsku několikrát byl. Bydleli jsme v jednom malém apartmánu a jí se tam moc líbilo. Od té doby jezdíme pravidelně. Letos to ale nevyjde, protože máma by už čtrnáct dní sama být nemohla.“
Na dovolenou jste vyrazili ještě jako kamarádi, nebo už partneři?
„Řekl bych, že tam se to zlomilo. Já jsem se snažil ji zaujmout, a protože v Chorvatsku bylo krásně včetně krásného moře, Juditě se tam zalíbilo, a tím to všechno začalo.“ (směje se)
Co vás na ní tak upoutalo, že jste jí nabídl, aby jela s vámi?
„Byla mi sympatická. A vytušil jsem, že by mohla být ta pravá.“
Tušení bylo asi správné, když jste se rozhodl požádat Juditina otce o její ruku. Měl jste trému?
Neměl, já jsem věděl, že mi ji dá. (rozesměje se) My jsme si s jejím tátou sedli, byli jsme si sympatičtí, tak jsem se nebál.“
A jaká byla vaše svatba?
„Svatba byla v Kolinci na Šumavě, odkud manželka pochází. Oddával nás tamní starosta. Byla ale malá, všehovšudy asi osm svatebčanů.“
Má se ženou společné koníčky? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 28.
