Eric Roberts (64) pomohl ke slávě své sestře Julii (52)!
Pronikavé modré oči a husté vlasy. Při pohledu na hollywoodského herce Erica Robertse (64) by ho většina zařadila mezi lamače ženských srdcí. Jenže bratr slavné Julie Robertsové (52) ve skutečnosti takový andílek není. Léta se potácel mezi alkoholem a drogami. Nejvíc ho však poznamenalo těžké dospívání a to, že se mu před očima utopila nevlastní matka a sám málem zemřel při dopravní nehodě.
Narodil se 18. dubna 1956 do umělecké rodiny. Už jeho příchod na svět byl dramatický. „Málem jsem se narodil v letadle. Stroj právě přistál v mississippském Biloxi, když mě matka porodila,“ svěřil herec v jednom z rozhovorů. Jeho matka Betty byla herečka a vedla dramatický kroužek, otec Walter byl režisér a scenárista. Eric jako malý kluk začal s rodiči účinkovat v divadle. Ze začátku dělal však jenom křoví, protože ještě jako pětiletý neuměl pořádně mluvit a koktal. „Už jako dítě jsem si hrával na pódiu a nikdy jsem si nehrál s dětmi na hřišti. Nikdy jsem neměl žádný kamarády, jen sestry, se kterými jsme si byli blízcí,“ svěřil Roberts. Přestože vypadali jako idylická rodina, opak byl pravdou. Rodiče se často hádali a ke všemu měli hluboko do kapsy. Brzy se rozvedli, a to nejhorší, co se mohlo stát, že sourozence rozdělili. Eric zůstal s otcem a jeho sestry Julia a Lisa se odstěhovaly s matkou do státu Georgia.
Smrt macechy
Eric miloval svého otce a byl pro něj vzorem. „Byl tím nejvzdělanějším člověkem, jakého jsem znal. Otec mě naučil milovat knihy. Čtení bylo mojí jedinou zálibou, jelikož jsme neměli televizi. Už jako osmiletý jsem četl Tennessee Williamse, Shakespeara nebo Čechova. Otec byl mým přítelem, učitelem i vzorem,“ přiznal herec. Když se rodiče rozvedli, bylo Ericovi dvanáct. Matka se brzy opět vdala a měla další dítě, dceru Nancy. Jenže s jejím novým manželem Michaelem Motesem se Eric nesnášel. „Bylo mi patnáct, když mě jednou v noci vyhodil z domu do deště,“ prozradil. Úplně se s matkou a se sestrami odcizili, a dokonce se několik let neviděli. Matka však po letech pochopila, že její druhý muž není žádný svatoušek. Po letech týrání se s ním nakonec rozvedla. „Vzít si ho byla největší chyba v mém životě,“ prohlásila. Otec se také znovu oženil, jenže jeho štěstí zničila tragédie. Jednou se plavil se svojí ženou a synem na člunu, když se loď převrátila a macecha se ve vodě ztratila přímo před Ericovýma očima. Vrhnul se za ní do řeky a chtěl ji zachránit. Jenže bylo pozdě. Oba to silně zasáhlo, otec začal po tragédii žal utápět v alkoholu a Eric také časem přičichnul k chlastu i k omamným látkám. Ze spárů alkoholu ho vytrhla až divadelní škola v New Yorku.
Vážná nehoda
Vedle studia si přivydělával prací v knihovně, odkud ho ale vyhodili, protože prý ukradl několik knih. Ještě mu nebylo ani dvacet let, když dostal první významnější roli a zahrál si dokonce v opeře. Když se mu začínalo dařit a snil o tom, že jednou se z něho stane velký herec a koupí dům, ve kterém s ním budou žít jeho sestry, přišla další rána. V roce 1977 jeho otec zemřel na rakovinu. Ericovi se zhroutil svět. Zůstal úplně sám. A opět začala jeho trnitá cesta plná alkoholu i tvrdých drog. V roce 1978 se na něj přece jen usmálo štěstí a získal roli ve filmu Král cikánů. Snímek mu přinesl slávu, a dokonce byl nominován na Zlatý glóbus. V roce 1981 měl ale vážnou dopravní nehodu. Přestože se chirurgové snažili po bouračce jeho tvář dát dohromady, nedokázali mu dokonale opravit zlomený nos a zakrýt velkou jizvu na obličeji. Znamenalo to pro něj komplikace při obsazování do rolí. On se však nevzdal, a právě zjizvený obličej začal brát jako svoji přednost. O dva roky později už byl opět v plném nasazení a zahrál si celou řadu mafiánů, vrahů či záporáků. V roce 1985 natočil snad svůj nejúspěšnější film Splašený vlak, za který byl nominován na Oscara. „Kvůli postavě, kterou jsem hrál, jsem musel přibrat patnáct kilo. Do toho jsem hodiny strávil v posilovně, abych nabral sílu a zvládnul fyzickou zátěž, kterou role vyžadovala,“ svěřil.
Jak prosadil svou sestru Julii? Dočtete se v tištěném Aha! pro ženy číslo 27.
