Tamara Klusová (31) o tom, jak se s Tomášem Klusem dali dohromady...
Už sedm let žije s písničkářem a hercem Tomášem Klusem (33), a to si kdysi jejich společný život nedokázala ani představit. A i když je sedmička číslo, které může být v partnerském vztahu krizové, u nich doma se nic takového nekoná. Podle Tamary Klusové (31) je jejich manželství harmonické a s příchodem dětí Josefíny (6), Alfréda (3) a Jenovéfy (1,5) se ještě víc upevnilo. Kromě rodiny se Tamara věnuje i charitě, stala se například ambasadorkou Mezinárodního týdne rovnosti tváří. V rozhovoru prozradila, jaký je Tomáš táta a proč spolu stále chodí na rande…
Jak dlouho jste už s Tomášem spolu?
„Jsme spolu sedm let, a to se říká, že může přijít krize. Po sedmi letech se v člověku vymění krev a s ní určitá biologická informace, takže se občas může stát, že si dva lidé přestanou rozumět, ale to my nezažíváme. Já mám naopak pocit, že náš vztah graduje a roste a každý rok je lepší a lepší. Nechtěla bych vrátit ani jeden jediný den zpátky.“
Co vás na něm tehdy nejvíc upoutalo?
„Má neuvěřitelné kouzlo osobnosti, obrovské charisma. Mě rozhodně na něm tenkrát neupoutal jeho vzhled, protože on vůbec nebyl můj typ. Já jsem měla vždycky ráda hodně vysoké tmavé muže a Tomáš je blonďák, není sice malý, ale dva metry nemá. (směje se). Ale když jsem ho poprvé viděla, měla jsem pocit, že se známe už miliony let. Bylo to takový osudový moment a stali se z nás přátelé. Tehdy jsme si slíbili, že budeme kamarádi na celý život. Bylo to totální souznění, ale já jsem to vůbec nevnímala po fyzické stránce. Vůbec jsem si neuměla představit, že my dva budeme mít spolu děti a budeme spolu žít. A teď zpětně si říkám, že to nemohlo dopadnout jinak.“
První dítě jste měli poměrně brzy…
„Bylo k prvnímu výročí. (směje se) Zasnoubili jsme se a ten večer jsme vědomě počali Josefínu s tím, že jsme si říkali, že buď to vyjde, nebo ne. Byli jsme v totální lásce a vášni. A podařilo se. Bylo to samozřejmě překvapení, i když já jsem cítila, že se to povedlo, že těhotná jsem. Takže Josefínka byla rozhodně chtěná a plánovaná, a když jí byly tři měsíce, tak jsme se s Tomášem vzali.“
Se svatbou jste nechtěli otálet?
„Chtěli jsme být rodina. Svatbu jsme stihli do roka od zásnub, protože si myslím, že rituály jsou v dnešní době důležité. Nejde úplně o ten papír, ale o to, že se rodina propojí, že matka dovede syna k ženě a otec dceru ženichovi. Jsem tradiční člověk a myslím si, že bychom se měli k těm kořenům vrátit, že doba je taková, že se svatby moc nenosí, prý není potřeba… Ale podle mě je svatba hodně důležitý ceremoniál, který by neměl být opomíjený. Takže jsme se brali. Jen mě mrzelo, že jsem si jako kojící maminka nemohla dát skleničku, ale i tak jsem si to moc užívala.“
Svatbu jste měli ve stylu hippies, to bylo i s rodinou?
„Byli tam všichni, celá naše rodina. Byla to ale tajná svatba. Kde se bude konat, jsme jim řekli až v ten den, jen věděli, v jakém je to zhruba dosahu kilometrů. Měli jsme striktní dress code ve stylu hippies, takže i babičkám, které chtěly obléknout hodobožový kostýmky, jsme řekli, že to nejde, že musíme dodržet nějakou společnou vizi. A bylo to úžasný, protože paradoxně, jak všichni přišli za hippíky, ale ve skutečnosti jimi nejsou, tak byli daleko autentičtější, přirozenější a uvolněnější. Bylo to krásný.“
S Tomášem máte tři děti. Takto jste už kompletní, nebo plánujete rodinu ještě rozšířit?
„Momentálně jsem ve fázi, kdy čtvrté dítě nechci, mám pocit, že jsme opravdu kompletní. Pak jsou ale momenty, kdy si pochovám novorozeně, vidím ten zázrak a úplně mě to omámí. Koukám na Tomáše a říkám, že to ještě jednou to třeba někdy dáme, za pět šest sedm let nějakého benjamínka. Ale opravdu nevím. Lhala bych, kdybych řekla, že už nikdy žádný dítě nechci, a lhala bych, kdybych řekla, chci čtvrté dítě.“
Říká se jedno dítě, žádné dítě. Je to tak podle vás?
„Tvrdím opak. Myslím si, že jedno dítě je úplně nejnáročnější, protože vyžaduje čtyřiadvacetihodinovou pozornost rodičů. Parťáci jsou pro něj máma s tátou. To je sice romantická představa, ale každý taky potřebuje být přes den chvíli sám se sebou. Čím víc dětí mám, tak tím víc klidu a prostoru mám pro svoje projekty, vize a myšlenky. Děti jsou takový fungující organismus, který je soběstačný. Jsou dny, kdy mě vlastně vůbec nechtějí a kdy já je hrozně chci, chci se s nimi mazlit, potřebuju je. Oni už si ale tvoří svůj vlastní svět a inspirují se navzájem, což je hrozně fajn.“
Jak zvládá péči o děti Tomáš a na co se od Klusových můžeme v budoucnu těšit? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 21.
