Textař Jiří Štaidl (†30) by oslavil 75. narozeniny: Jaký doopravdy byl?
Žil krátce, ale naplno. Jiří Štaidl (†30), který by 22. ledna oslavil 75. narozeniny, chrlil hity jako na běžícím pásu. Byl geniálním textařem, který když si něco umanul, tak před sebou neviděl překážky. Miloval svoji práci, ale i ženy, alkohol a rychlá auta. A to se mu stalo osudným. 9. října 1973 narazil na tu největší překážku…
Jiří Štaidl odmala chodil na soukromé hodiny klavíru, jenže ho to více táhlo k psaní. „Když dostal Jirka nápad, tak pak to z něj vylétlo hrozně rychle. On prostě uměl najít hit,“ svěřil jeho bratr Ladislav Štaidl (72). Sám o sobě však vždycky Jiří pochyboval. „Já talent nemám. Ovšem mám to štěstí, že se odmalička domnívám, že mám talent, a tak jsem v sedmi letech začal psát román. První texty vůbec jsem začal psát na stařičký šlágry. Pak jsem si doma pouštěl desky a na to jsem sám zpíval svůj text, a to jsem pak předváděl hudebním skladatelům. Jenže hodně mě odmítali, až na Karla Mareše,“ prozradil v jednom dokumentu sám Štaidl. Jenže pak se ledy prolomily, a když mu dvacet, světlo světa uzřely hity jako Tam za vodou v rákosí a Padá hvězda, které se staly doslova přes noc trhákem. Jiří začal vydělávat a začal si života užívat plnými doušky. Odešel ze Semaforu, kde působil, a založil vlastní divadlo Apollo, kam přetáhl spoustu známých tváří včetně svého bratra, Karla Gotta (78), Pavlíny Filipovské (76) nebo Karla Hály (†74). „Jirka byl bohem nadaný textař, který sice nebyl velkým básníkem, ale měl klukovské srdce. Byl to romantik, ale zároveň uměl naplno žít. Jemu nestačilo, že dělá hity, ale chtěl udělat něco velkého, co by tady po něm zůstalo,“ svěřil Karel Gott. Nutně potřeboval cítit obdiv a úspěch. Jakmile se mu něco nepovedlo, uchyloval se k alkoholu.
Chlast a rychlá auta
Jiří tvrdě pracoval, ale také se rád napil. Složil hit a pak měl potřebu to oslavit. Někdy prý kalil v kuse i tři dny. Jednou na baru v Semaforu vypil 8 skleniček whisky a pak jednou rukou smetl z pultu prázdné skleničky a řekl: „Ještě jednou! Já si to můžu dovolit!“ Vydělával spoustu peněz, které utrácel za drahá a hlavně rychlá auta. Každý rok musel mít nový bourák. A to i přesto, že mu jeho tatínek radil, ať si nepořizuje tak silná auta. Jenže on s oblibou říkal: „Přece si nebudeme kupovat rychlá auta, abychom pak jezdili pomalu.“ Rád testoval, co jeho fáro zvládne. Riskoval a věřil si. Byl přesvědčený, že dobrý řidič nemůže havarovat. Na smrt si sáhl několikrát… „Měl sklony k tomu jet naplno. Jednou jsem na něho na Jiřího z Poděbrad řval, ať zastaví, že si chci vystoupit,“ přiznal jeho bratr.
Jak trpěl kvůli lásce a co mohlo za jeho smrt? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy.