Vendula Pizingerová (45) o svých bolestech i radostech a životě s mladším mužem...
Když se před dvěma lety se provdala za o patnáct let mladšího muže, nikdo nevěřil, že jim láska vydrží. Vendula Pizingerová (45) je však šťastná. Se svým třetím manželem Josefem Pizingerem (30) podniká výpravy, na kterých bychom si ji předtím neuměli ani představit, a její syn Jakub (13), kterého má s tragicky zemřelým skladatelem Karlem Svobodovou (†68), v něm našel nejen kamaráda, ale i tátu. Loňský rok byl pro Vendulu opravdu náročný. Dokonce skončila na prášcích proti bolesti. Co se přohodilo? Rozmazluje ji její manžel a pomohl čas zahojit rány ze ztráty dcerky Klárky (†4)?
Vendulo, je po Vánocích, jak jste je s rodinou strávili?
„Na Vánoce jsme byli doma, tak jako i loni. Nikam jsme nejeli, tedy kromě chalupy. Myslím tím, že jsme nejeli do zahraničí, protože já už nikoho z pokrevních příbuzných nemám, kromě tedy syna, takže my nemůžeme jít na oběd k babičce. Takže to bylo u nás tak, jak se čeká, klasika – kapr, salát, dárky.“
Co se týče dárků, je Kuba náročný? Má vždy to, co chce?
„Kuba chce vždy samou elektroniku. Jenže manžel to zakázal. On totiž chce, aby dostával spíš klučicí dárky. Hračky už samozřejmě ne, je mu dvanáct, ale je spousta jiných věcí, co využije.“
Říkáte, že manžel to zakázal. Jak to tedy máte doma? Je Josef ten přísnější?
„Je! A je hodně přísný. Já jsem ta benevolentnější, ta, co spíš něco dovolí a neřeší.“
Čím si myslíte, že to je? Tím, že chce Josef Kubovi nahradit tátu?
„Já si myslím, že kluci mají spolu dobrý vyrovnaný vztah. Kuba bere Pepu tak půl na půl. Bere ho i jako tátu, ale i kamaráda. Rozumí si spolu a to je důležitý. Jinak Kuba je veselý kluk a je oblíbený v kolektivu.“
S manželem jste se brali před dvěma lety. Změnilo se u vás něco po svatbě?
„To je pravda, jsme sice dva roky manželé, ale jinak jsme spolu pět let. Přemýšlím nad tím, jestli je u nás něco jinak, ale myslím si, že ne. A je to i tím, že já už mám zkušenosti z předchozích vztahů. Je to přece jen moje třetí manželství a ta trojka je takové zvláštní číslo. Také se říká, že do třetice všeho dobrého i zlého a že každý třetí problém se řeší sám.“
Vy jste se podle mě ale změnila. Od té doby, co jste s Josefem, hodně cestujete, podnikáte různé šílené výpravy…
„Teď jsme tedy dlouho na dovolené nebyli a je pravda, že bych někam chtěla. (směje se) Ale měla jsem hodně práce, 15. prosince jsme měli Vánoční koncert Kapky naděje a jela jsem opravdu z posledních sil. Ale když se vrátím k těm výpravám, je pravda, že s Josefem děláme pořád něco. Rozhodně se nenudíme. Nedávno jsem třeba slaňovala tak padesátimetrovou budovu v Brně. Trochu jsem se bála, ale byla jsem přivázaná, takže se mi nemohlo nic stát. Jedině, že by se mě chtěl někdo zbavit. (směje se) A i když jsem stanovala v mrazech, tak jsem věděla, že bych jen tak neumrzla. Každý rok obětuju práci hodně energie a sil a tohle je pro mě nejen určitý relax, ale i zábava.“
Jednou jste v rozhovoru řekla, že se nesnažíte tímto způsobem udržet mladšího partnera, ale že vás to také baví.
„Jistě! Od té doby, co jsme s Josefem spolu, jezdíme na vandry. Nikdy jsem s tím neměla problém a nikdy mě do toho nikdo nenutil. Nedělám to kvůli mladšímu manželovi, aby mi neutekl. Je totiž úplně jedno, kolik tomu chlapovi je. Vždycky jde jen o něho. A my to všechno děláme proto, že nás to baví oba. Já jsem prostě akční emotivní člověk, co vždycky jede na plný pecky. Hodněkrát jsem v životě padla, ale zase se zvedla. Zažila jsem i spoustu utrpení, psychického vypětí a bolesti. Ale je důležité, že pak to šlo nahoru a doufám, že to tak zůstane. (směje se) I když se říká, že nikdy neříkej nikdy a nikdy nevíte, co se může stát.“
Jaký byl pro Vendulu loňský rok, jak zvládá náročné prsacovní tempo a pomohl čas zhojit rány ze smrti dcerky Kláry? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy.
