Marta Vančurová rok před sedmdesátkou o nemoci, bolestech a době, kdy ji opustil partner: Jak jsem zvládla mužovu zradu?
Před několika dny oslavila 69. narozeniny. Marta Vančurová, která zářila na plátnech zejména v 70. a 80. letech, by si dnes mohla užívat poklidu. Jenže muž, kterého tolik milovala, jí vrazil kudlu do zad. A to v době, kdy ho nejvíce potřebovala. Jan Malíř (69), vyhlášený přední kameraman, Martu opustil, když sváděla dlouhý boj s rakovinou prsu. Šťastnou ji pochopitelně neudělalo ani zjištění, že se její expartner na prahu sedmdesátky stal tátou. Dítě mu porodila o 35 let mladší žena…
Přestože působí křehce, síly má na rozdávání. A věk je to poslední, co Vančurová řeší. „Je mi jedno, kolik mi je, protože jsem se naučila dívat se dopředu. Z minulosti člověk čerpá, ale utápět se v ní nedá. Nemá to smysl, takže řeším každodenní věci a jdu dopředu. Vždycky je kam,“ tvrdí herečka. Přitom, když se podívá do minulosti svojí rodiny, do očí se jí hrnou slzy. Nejvíc snad při myšlence na dědečka, který za života tolik vytrpěl. Během první světové války bojoval na Piavě, pak byl zavřený v koncentračním táboře, a když se vrátil domů, vážil pouhých 40 kilo. „Já dědečka poznala až v době, kdy už byl v důchodu. Ale vím, že babička jej po návratu z koncentráku několik měsíců krmila po lžičce jenom bylinkovým čajem a vlastně ho tím zachránila, neboť nemohl nic – měl hlavu rozmlácenou, díru v noze a mnoho dalších zranění,“ prozradila Vančurová v jednom z rozhovorů. Války se děsila i Vančurová, naštěstí ji ale znala jen z vyprávění. Přesto ji jako malou holčičku pronásledovaly ty nejhorší myšlenky. „Jako dítě jsem se s hrůzou probouzela a zdálo se mi o válce, zdálo se mi o tom, že tatínek umřel,“ přiznala herečka. Opravdové utrpení pro ni ale nastalo před nástupem do školy.
Nemohla se ani najíst
Vančurová byla totiž levačka, což bylo tehdy v podstatě nepřípustné. Rodiče se ji proto za každou cenu snažili předělat na pravačku. Při jídle jí překládali lžíci z levé ruky do pravé. „Brečela jsem vždycky do polévky, protože jsem se nemohla pořádně najíst,“ zavzpomínala herečka. Její učitelka měla naštěstí doma syna leváka, a tak věděla, co to obnáší. „Zachránila mě, nechala mě psát levou rukou a já byla ve třídě nejlepší,“ přiznala Vančurová. O tom, že by chtěla být herečkou, nikdy nesnila. Práci si našla v hydrometeorologickém ústavu. Ve sboru, kde zpívala, si ji ale vyhlédl režisér Josef Henke do rozhlasové hry Malba na dřevě a o její kariéře bylo rozhodnuto. Posléze vystudovala DAMU a začala se objevovat i v divadle a na obrazovkách. Diváci ji zbožňovali a posílali jí obdivné dopisy. „Nikdy jsem tyhle věci moc neprožívala. Já spíš stála nohama na zemi a s těmi komplimenty jsem si moc nevěděla rady. Navíc jsem herečka nikdy být nechtěla,“ vysvětlila Marta.
Drama v těhotenství
S obdivem však přišel i strach. Pronásledovala ji totiž šílená žena. Kam se Vančurová hnula, měla ji v patách. „Dlouho jsem nevěděla, s čím se potýkám, protože jsem byla zvyklá, že na mě čekali lidé po představení. A tak to taky začalo,“ zavzpomínala Vančurová na 70. léta, kdy byla díky filmu Den pro mou lásku velmi populární. „Byla všude. Upřeně na mě koukala v první řadě, chodila za mnou do šatny,“ řekla herečka. „Ona měla tak strašnou sílu, že ji ani dva policajti nedostali do výtahu. A stupňovalo se to,“ svěřila se. To vše Marta prožívala v době, kdy byla těhotná a čekala svého jediného syna Jana. „Trvalo to téměř až do mého porodu. Pak jsem docílila toho, že tu ženu léčili v Bohnicích,“ přiznala. To nejhorší však na herečku ještě čekalo.
Bolest na druhou
V roce 2000 diagnostikovali Vančurové rakovinu prsu. „Byl to velký zásah do mého života, ale uvědomila jsem si, jak je život vzácný a krátký,“ svěřila v jednom z rozhovorů Vančurová. Když jí lékaři oznámili děsivou zprávu, zhroutil se jí svět. Po prvotním šoku se však hned rozhodla bojovat. „Podstatné bylo vědomí, že chci bojovat, že to nevzdám. Léčba závažné nemoci pro mě byla důležitým varováním, zastavením a přehodnocením. Do léčení tak závažné nemoci jsem šla jako Hurvínek do války a vůbec jsem nevěděla, co to obnáší, i když možná právě to mě zachránilo. Během té doby jsem měla okamžiky, kdy jsem opravdu nevěděla, jestli se ráno probudím. A pak mě napadlo, že to jsem ale přece nevěděla nikdy. Velmi mě to osvobodilo a už jsem se tím úplně přestala zabývat,“ zavzpomínala na těžké chvíle Vančurová. Sedm let tajila nemoc i před kolegy z branže. A přišla další krutá rána. Opustil ji partner Jan Malíř, se kterým žila přes 20 let. Nikdy se nevzali, protože manželství Martě nepřipadalo důležité. „Paradoxně právě rakovina mi nakonec pomohla se s tím vším vypořádat. Musela jsem se totiž rozhodnout, jestli budu žít, nebo ne,“ přiznala. Nad vodou ji držel především syn Jan. Oporu měla i ve svém kamarádovi Vlastimilu Harapesovi (71), se kterým hrála ve snímku Den pro mou lásku.
Našla se ve vnoučatech
Před dvěma lety musela herečka na operaci kyčle a následoval i vyhazov z Divadla na Vinohradech. Z toho se však herečka rychle oklepala. „I tak život zvládám! Jako každý normální člověk. Chodím nakupovat, jezdím tramvají, vařím a uklízím. Po té operaci už také zvládám sama řídit, prostě si umím poradit,“ dodala Marta, které občas pomáhá syn Honza a ona zase jemu. Díky němu má tři vnoučata. Od rozchodu s Malířem zůstala ale sama. Jejím asi největším kamarádem a zároveň i psychologem je dnes Vlastimil Harapes. „Je mi s ním veselo, dokáže věci vylehčit. Vím, že mu můžu kdykoliv zavolat a vždycky tu bude,“ tvrdí Marta Vančurová. To samé už ale bohužel nemůže říct o svém expartnerovi Malířovi. Ten si dokonce založil novou rodinu. S o 35 let mladší Olgou Špátovou (33) má dceru.
