Hvězda Ordinace Andrea Kerestešová (33) nejen o těžkém porodu i cestách do Afriky: Proč jsem musela do sirotčince?
Mateřství je pro ni teď hlavní. Andrea Kerestešová (33), ze které se loni stala paní Růžičková, se před měsícem stala matkou malého Tobiáše. Narodil se pouhý den před výročím svatby svých rodičů. Herečka, která v seriálu Ordinace v růžové zahradě 2 ztvárňuje doktorku Mariku, ale pořád nemůže zapomenout na komplikovaný porod. Aha! pro ženy také prozradila, jakou nemoc musela překonat. Proč jí manžel Mikoláš Růžička (38) vymlouval cestu do Afriky a co bude s její rolí v oblíbeném seriálu?
Andreo, máte měsíčního chlapečka. Řekněte, jaká jste maminka?
„Jsem pečlivá matka, ale rozhodně ne úzkostlivá. Být mámou je pro mě úplně nový svět. Najednou všechno vnímám jinak. Zcela rozdílně plyne čas, jinak přistupuji k věcem a mám v sobě takový zvláštní klid. Vím, že stresovat se nemá smysl. Jakmile začnu být ve stresu a nejistotě já sama, tak tím vyděsím i svoje dítě. Je to krásný a rozhodně mě to vnitřně naplnilo.“
Bála jste se porodu?
„Nebála, ale porod byl velmi těžký a komplikovaný. Naštěstí se nám podařilo porodit přirozenou cestou. Jen pro vysvětlení, je rozdíl mezi přirozeným porodem a přirozenou cestou. Já jsem úplně přirozený porod neměla. Museli jsme využívat různé medikamenty, protože jinak bych děťátko na svět nepřivedla. Museli by mě řezat. Ale bylo to naštěstí přirozenou cestou. Císařskému řezu jsem se strašně chtěla vyhnout. Moc jsem toužila, abych zažila ty první pocity po porodu. A je to nepopsatelná věc!“
Přitom spousta žen, i těch, které to opravdu nepotřebují, si přeje rodit právě císařem…
„To je ale hrozná hloupost! Jsem přece žena, a tak vlastní porod je to největší, co jen můžu zažít. I přes všechnu bolest. Ale já jsem tu bolest brala jako nějakou transformaci. Vždyť buddhisté i křesťané říkají, že bez utrpení neexistuje osvícení. A tak jsem to i já vnímala. Dokola jsem si opakovala, že bolest jednou skončí.“
I přes všechnu tu bolest přála byste si časem druhé dítě?
„Je pravda, že jsem na tu bolest ještě nezapomněla, ale taky si pamatuju na chvíli, kdy jsem Tobiáše ihned po porodu uviděla, a když mi ho položili na břicho. Byl to nepopsatelně krásný pocit! Něco tak nádherného bych ještě ráda zažila. Ano, další dítě určitě chci. Už to přece horší být nemůže.“ (směje se)
Synovi jste vybrali hezké jméno. Proč zrovna Tobiáš?
„Vhodné jméno jsme s manželem vybírali během celého mého těhotenství. Chtěli jsme, aby i v češtině i ve slovenštině mělo stejný tvar. Proto Tobiáš, a aby mělo smysl i mezinárodně, což je Tobias. Ale úplně nejdůležitější byl pro nás význam jména. A Tobiáš znamená: Bůh je dobrotivý. Hodně se nám to líbilo.“
Pohlídá vám malého i manžel?
„Ano, hlídá, ale vždycky jsem nablízku, protože kojím. Máme to rozdělené podle potřeby, nic jsme si striktně nestanovili. Vždy cítíme, kdo co má udělat.“
A co vaše slovenská rodina, už Tobiáše viděli?
„Ještě ne, protože čekáme na křtiny. Všichni dorazí k nám, protože budeme křtít tady v Čechách.“
Jak ovlivnil její výchovu pobyt v Africe? A jakou nemoc si z exotické destinace přivezla? Čtěte v nezkráceném rozhovoru v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji je vždy od úterý, a to jen za 8,90 Kč!
