Herečka Zdenka Procházková (91) otevřeně o vztahu s Karlem Högerem (†67) a drogách: "Opilství odpouštíme, proč ne nevěru?"
Energická, otevřená, upřímná a plná života. I přesto, že je herečce Zdence Procházkové jednadevadesát, má stále neuvěřitelný nadhled a co je obdivuhodné, umí si sama ze sebe udělat legraci. Nebojí se mluvit o čemkoliv a mnohdy zacházet i do detailů, kterým by se mnozí bránili, o čemž přesvědčuje čtenáře i ve své knize Procházka životem. Otevřeně také promluvila o svém vztahu s hercem Karlem Högerem (†67), který byl jejím profesorem. Jaký je její recept na šťastné manželství, kteří z jejích kolegů „lítali“ v drogách a proč nikdy nedržela dietu?
Paní Zdenko, před časem jste byla nemocná. Co vám bylo?
„Měla jsem laryngitidu a těžko se mi mluvilo. Ještě den před křtem mojí knížky jsem byla v noci v nemocnici v Motole. Dávali mi infuze a nařídili mi odpočinek. Dokonce jsem pila syrová vajíčka, aby se mi ulevilo. K tomu jsem kloktala Vincentku, ale ono se to nějak pořád nelepšilo. Až teď už je to lepší.“
V knize Procházka životem jste odhalila řadu pikantností, nejen ze svého života, ale i z života vašich kolegů. Nebála jste se, že na vás někteří změní názor?
„Podívejte se, je mi jednadevadesát, co se mi může stát? Buď mě lidi zavrhnou, nebo ne. Ti, co mě nezavrhnou, zůstanou mými přáteli, a ti druzí mě zavrhovali už dříve. A řeknu vám, že o všech těch intimnostech bylo docela lehké mluvit.“
Píšete i o drogách a o tom, jak se lidé za vašeho mládí bavili na večírcích. Opravdu ani tenkrát nebyly drogy výjimkou?
„Za našich mladých let taky existovaly drogy. Ale ne v té míře jako dnes. Byla to spíš móda v uměleckých kruzích a ti, co je brali, se tím netajili. A drogy nebyly striktně zakázané. Pamatuju, jak šňupal Saša Rašilov, dědeček toho nynějšího herce, nebo Hugo Haas. Patřilo to jaksi k vyšší vrstvě jako cvikr nebo hodinky na zlatém řetězu. Ale nikdy jsem neslyšela, že by se někdo předávkoval nebo léčil.“
Vzpomeňme i na Lídu Baarovou, kterou jste ve stejnojmenném filmu hrála jako stárnoucí ženu. Osobně jste se i kdysi potkaly. Jaká podle vás byla?
„Mně se nelíbila. Já jsem se s ní potkala v době, kdy už byla zase v Praze. A přes to všechno, co bylo, z ní čišela taková ta nadvláda. Nevím, jestli je to to správný slovo, ale prostě ona byla víc, než my všechny ostatní. Byla to německá herečka, hrála hlavní role a podle toho se chovala i v civilu. Nechce se mi o tom moc mluvit…Prostě, já si myslím, že nebyla ani tak vynikající herečka a ani nepatřila mezi lidi s dobrým charakterem. Akorát byla krásná, to bylo všechno! A myslím si, že i dneska by měla úspěch. Bylo by jí totiž jedno, přes kterého mužského by se dostala nahoru.“
Také jsem se dočetla, že vaše svatby byly na tu dobu netradiční. Všechny vaše kamarádky se vdávaly v kostele v šatech jako princezny. Jaká tedy byla vaše první svatba s herce Karlem Högerem?
„Já jsem si obě své svatby odbyla na úřadě a byla jsem v té době opravdu poněkud napřed. Bylo totiž zvykem, že nápadník se nejdřív musel zasnoubit, navléct nevěstě pokud možno briliantový prsten a posléze jít s kytkou k jejím rodičům, aby požádal o její ruku. O mě nikdo nežádal. Moji rodiče nebyli o mé první svatbě vůbec informováni, což u maminky vzbudilo slzavý nářek a u tatínka zklamání, protože měl připravenou slavnostní řeč. Za svědka nám byli Eda Cupák a jeho přítel Jarka Beránek. V zásadě však byli rodiče rádi, že mají dceru pod čepcem. Ovšem nečekali, že jednoho dne dojde k rozvodu. Maminka zase plakala a tatínek, který tak trochu na Karla žárlil, byl v pohodě.“
A co podruhé, když jste si brala vídeňského podnikatele Ericha Hartmanna?
„Abych maminku opět nedohnala k slzám, vdávala jsem se v rodičovské přítomnosti. Bylo to v přátelském kruhu, byly tam Ljuba Hermanová, Eva Soukupová, moje svědkyně. Bylo to fajn a slavili jsme na Hradčanech.“
Je pravda, že jste si byli s Karlem Högerem blízcí i po rozvodu?
„Ano, a dokonce nám zůstaly i staré zvyky. Měli jsme takovou společnou hru, kterou se zachraňovaly různé názorové nesrovnalosti. Když už docházelo k hádce, jeden z nás řekl: „mlč“, a ten druhý mlčel. A mlčel tak dlouho, dokud ten druhý neřekl, můžeš mluvit. To jsme přísně dodržovali. Vždycky to ulomilo hrot naší rozepři a nakonec jsme se oba zasmáli.“
Vnímala jste nějak sedmnáctiletý věkový rozdíl mezi vámi?
„Ano, byla jsem za něho vdaná sedmnáct let a byl o sedmnáct let starší. Ten rozdíl jsem ale vůbec nevnímala. Já jsem nikdy nebyla zamilovaná do mladého kluka. Potřebovala jsem inspiraci, a aby ten partner byl vzdělaný a abych se od něj mohla učit. A to byl tedy Karel na prvním místě! Dnes je zase tolik manželství, kdy je žena starší než muž. Tenkrát nic takového neexistovalo. Ale to neznamená, že by to lidi předem určovalo k rozvodu. To už potom není zamilovanost, ale láska. Tedy to, k čemu člověk dospěje, až doznějí ty povrchní touhy. Vezměte si nového francouzského prezidenta. Jeho žena je o čtyřiadvacet let starší, a když je vidíte vedle sebe, vypadají spolu dobře a věkový rozdíl ani nevidíte. A já absolutně chápu, že jim to klape!“
„Nevím, od kolika let počítáte starší dámy. Jo, to za našich mladých let už ve čtyřiceti byly ženy matróny, ale dnes? Podívejte se kolem sebe, kolik žen, kterým je i přes šedesát, má kolem sebe chlapce sotva škole odrostlé. A proč? Protože se jim zastesklo po mládí, po vypracovaném hladkém těle. A ony vypadají podpořeny botoxy a kouzly plastických chirurgů na chvíli skvěle a mladistvý vznět jim svědčí.“
Říkala jste, že jste nikdy nemilovala mladšího muže. Ale měla jste s nimi nějaké intimnější zkušenosti?
„Ano, ale to byla výjimka. Jak jsem říkala, inklinovala jsem ke starším mužům, k chytrým, vzdělaným, vědoucím. Takže má zkušenost s o osmnáct let mladším chlapcem byla spíš lidumilá záležitost než velké vzrušení. V divadle Komedie jsme hráli hru Akt s houslemi. Měla jsem v ní komickou roli šantánové tanečnice, která s sebou vodí svého mladého milence. Do role toho mladíčka obsadil režisér neherce - syna mé přítelkyně, baletky Karlínského divadla. A tenhle kluk se do mě zamiloval. Hráli jsme, až došlo k derniéře a poslední představení se vždycky zapíjí, jenže tentokrát se nekonalo.“
Co bylo dál? Jak se herečka celá léta udržuje v kondici? Dočtete se v novém tištěném vydání magazínu Aha! pro ženy. V prodeji vždy od úterý, a to jen za 8,90 Kč!
