OSUDY HVĚZD STŘÍBRNÉHO PLÁTNA: Stella Májová (†86) utekla za přítelem z dětství!
Byla přesně taková, jak působila z televizní obrazovky: usměvavá, neposedná a neskutečně krásná. Herečka Stella Májová (†86) měla navíc obrovský umělecký talent. Kromě herectví se věnovala i tanci, zpěvu a hře na klavír. Celý život byla velmi aktivní, nejvíce však paradoxně na sklonku života, kdy jí jeden telefonát obrátil život vzhůru nohama…
Při jejím narození strašilo
Na svět přišla 19. července 1923 v Havlíčkově Brodě jako Stella Weingärtnerová, a to za dosti zvláštních okolností. Pár hodin po jejím narození se prý ze zdí rodného domu v Žižkově ulici začaly ozývat strašidelné zvuky. Když o tom druhý den Stellina maminka vyprávěla lékaři, který je obě přišel domů vyšetřit, vysmál se jí. Jenže pak zvuky přišly znovu! Doktor utekl a už do něj údajně nikdy nechtěl vkročit. Na kontroly pak musela paní Weingärtnerová chodit do ordinace.
V Havlíčkově Brodě vyrůstala Stella do svých šesti let. Na dětství vždy vzpomínala s láskou. Už tehdy ale byla velmi neposedná. Známá je například historka, kdy se jako čtyřletá dívenka vydala neuvěřitelnou rychlostí z kopce na koloběžce. Dole tekl potůček a přes něj vedla jen úzká lávka. Celá rodina tehdy nehnutě stála na vrcholku a modlila se, aby se Stella na můstek trefila.
Později se Weingärtnerovi přestěhovali do Kralup nad Vltavou a následně do Mělníka. Stella studovala místní gymnázium, kde také odstartovala její herecká kariéra.
Nejtěžší chvíle za války
Se spolužáky z gymnázia hrála ochotnické divadlo. Když v roce 1939 začali připravovat představení Příklady táhnou, všimnul si jí režisér Miroslav Cikán a obsadil ji do stejnojmenného snímku s Natašou Golovou a Janem Pivcem v hlavních rolích. Pro tehdy šestnáctiletou Stellu přijelo do školy velké černé auto. Všichni studenti se seběhli k oknům, nadšeně tleskali a pan ředitel přivítal režiséra Cikána s úklonou a slzami v očích.
Filmové nabídky se začaly kupit. Stella si zvolila pseudonym (prý podle měsíce, kdy započala její herecká kariéra) a zahrála si ve snímcích Studujeme za školou (1939), Artur a Leontýna (1940) či Barbora Hlavsová (1942). Seznámila se také s pozounistou Janem Čížkem. Požádal ji o ruku, ale ke svatbě nakonec nedošlo. Čížek v roce 1944 zemřel na tuberkulózu. Zdálo se, že Stella spolu se svou láskou ztratila i smysl života. Zanedlouho ale poznala Vojtěcha Egema, za kterého se nakonec provdala. Manželství však nemělo dlouhého trvání, a tak se Stella opět upnula k herectví.
Během války zaujal Stellin talent i ministra propagandy Josepha Goebbelse. Dostala příkaz zdokonalovat se v němčině a připravovat se na natáčení propagandistických snímků. Před jistým koncem kariéry, který by po válce zcela určitě následoval, ji zachránil učitel němčiny. Stellino účinkování totiž nacistům nedoporučil, protože její němčina prý nebyla dostatečně dokonalá. Konec války Májová prožila jako totálně nasazená v jedné z pražských továren na léky.
Nezapomenutelná hostina
První poválečná léta nebyla snadná. Májová účinkovala v zájezdních divadlech a cestovala po republice. Až v roce 1952 získala první delší angažmá, a to v pražském Divadle Fidlovačka. Působila tam až do roku 1958 a ztvárnila mnoho nezapomenutelných rolí. Zazářila například v Polské krvi, Vinobraní či Loutce. Kromě toho se zdokonalovala ve zpěvu, díky němuž vděčila za svou nejznámější roli princezny Zpěvanky v pohádce Byl jednou jeden král (1954).
Na natáčení měla herečka samozřejmě spoustu vzpomínek. V rozhovorech často zmiňovala scénu, kdy se několikrát točila královská hostina bez slaných jídel. Herci museli stále dokola zakusovat dorty a cukroví. O pauze proto dostali obrovskou chuť na něco slaného a poručili si buřty s cibulí. Žaludky mnohých hereckých hvězd tuto kombinaci nezvládly a na čokoládu či větrník se šlehačkou pak mnozí neměli dlouhou dobu ani pomyšlení…
Zaujala i Wericha
Stella v pohádce zaujala Jana Wericha, který jí nabídl angažmá ve svém divadle. Zprvu jej odmítala, v roce 1958 však přijala a v divadle ABC pak zůstala až do roku 1962. Kromě toho si zahrála v dalších skvostech české kinematografie, zosobnila například vévodkyni Glorii v pohádce Princezna se zlatou hvězdou na čele. Během tohoto natáčení měla přiděleného vlastního hasiče, protože se celý den po place pohybovala v extrémně hořlavém kostýmu.
Zapomenout nemůžeme ani na její role v komediích Pane, vy jste vdova! (1970), Zítra to roztočíme, drahoušku…! (1976) nebo Co je doma, to se počítá, pánové (1980). V 80. letech byla činná zejména v Městských divadlech pražských. Pod režijním vedením legendárního Alfréda Radoka působila třeba v představení Zlodějka z Londýna.
Osudný telefonát
Bylo jí přes šedesát a myslela si, že už ji nic zajímavého v osobním životě nejspíš nečeká, když jí na podzim roku 1989 zazvonil telefon. Na druhém konci drátu byl Jaroslav Mráz, Stellin přítel z mládí, který se zrovna načas vrátil z emigrace v USA. Stella ho pozvala na kávu. Báječně si rozuměli. Májová od něj poté dostala krásný dopis, ve kterém ji pozval na svůj ranč do Kalifornie.
Dovolená za velkou louží se protáhla až do konce hereččina života. Společně s Mrázem procestovali velkou část Spojených států. I po jeho smrti v roce 1998 se rozhodla v Americe zůstat a užívat si života. Ráda se projížděla autem, hrála v kasinu a prodávala v obchodě s textilem. Do České republiky se ale vždycky ráda vracela. Udržovala kontakt s přáteli, vydala také své memoáry pod názvem Kam až mě osud zavál (2003).
Poslední roky života už tak pohodové nebyly. Stella trpěla roztroušenou sklerózou, snažila se však na sobě nedávat nic znát. Její přítel, akademický malíř Petr Pavlík vzpomíná, že od bolesti jí vždy ulevily marihuanové cigarety. Májová zemřela 5. listopadu 2009. Její popel byl rozptýlen spolu s popelem její poslední lásky, Jaroslava Mráze, v americkém Falbrooku.
