Marcela Březinová (55) o smrti manžela: "Hudba mi pomohla v těch nejtěžších chvílích!"
Život se s ní nemazlí, přesto úsměv na její tváři nechybí. Marcela Březinová (55) si toho prožila opravdu hodně. Otřásly jí hned dvě rodinné tragédie, které si zpěvačka nedokáže dodnes vysvětlit. Před lety se její maminka rozhodla dobrovolně odejít ze světa, a to bylo tehdy Březinové jen jednadvacet let. Jenže to nebyla ta poslední hrůza, které musela zpěvačka čelit. Před pěti lety spáchal za dodnes nevyjasněných okolností sebevraždu i její manžel, režisér Zdeněk Švarc (+57). Jeho smrt nesla Březinová těžce. Uzavřela se před světem, a jak prozradila Aha! pro ženy, oporu našla hlavně ve svých dětech Janovi (23) a Vandě (21). Je teď v jejím životě nový muž? A jaké má plány v exotickém Maroku?
Marcelo, v červenci to bylo pět let, co zemřel váš manžel Zdeněk. Vzpomínáte na něho často?
„Tak to víte, že ano. Byli jsme spolu hodně dlouhou dobu a hodně jsme toho spolu prožili. A nejen, že na něj vzpomínám, ale nikdy na něho nezapomenu.“
Neměla jste to po jeho náhlém odchodu jednoduché. Kdo byl pro vás největší oporou?
„Děti. Jednoznačně děti. A pak skuteční kamarádi, přátelé. Známých máte spoustu, ale kamarádů jenom pár.“
A jak to období zvládly děti? Mluvíte s nimi o všem?
„Samozřejmě, mluvíme spolu o všem. My jsme velmi otevřená rodina. Jsme dobrá trojice a jsem za to ráda. Myslím si, že je potřeba spolu mluvit, hodně to člověku v těžkých chvílích pomáhá.“
Je ve vašem životě další partner?
„Možná ano a možná ne… Řeknu to takhle, já mám v životě tři lásky. Děti a hudbu."
Ta vám také pomohla vyrovnat se se smrtí manžela?
„Pomohla mi i v těch nejtěžších chvílích! Jsem ráda, že mé povolání je mým koníčkem. Spoluvytvářím hudbu, občas si píšu melodie, tvořím texty. Mám možnost zasahovat i do názoru na hudbu. Zkouším pořád něco nového a to mě moc baví.“
Před časem jste se vrátila z Maroka. Byla jste tam na dovolené?
„Na pozvání cestovní kanceláře. Projížděli jsme nádhernou krajinou. Maroko mě opravdu velmi uchvátilo. Já mám nesmírně ráda severní Afriku, protože jsem tam jako malá vyrůstala.“
Vyrůstala jste v Africe?
„Ano, v Libyi. Tatínek tam pracoval jako zubař. A přijeli jsme do této země době, když to bylo též království, stejně tak, jako je stále Maroko. No a po třech letech jsme odjížděli za Kaddáfího... Ale ty vůně a koření, které v Africe cítím, mě vždycky vrátí do dětství. A líbí se mi imentalita místních lidí. Dokázala bych tam možná nějaký čas i žít.“
Opravdu? Co vás v Maroku ještě zaujalo?
„Je to velice různorodá země. Najdete tam oceán, obrovské hory, někde se i lyžuje.“
A co maročtí muži?
(směje se) „Jsou pěkní. A k tomu ten jejich temperament.“