Herečka Simona Stašová (60) šokuje zpovědí o svých partnerech: Měla jsem samé dominantní chlapy!
5 fotografií
Šedesát? Není možná! To si řekne každý, kdo zná Simonu Stašovou (60). Herečka totiž jenom kvete, je pořád svůdná, žádaná a rozhodně nežije ve stínu své slavné maminky Jiřiny Bohdalové (83). Kromě jeviště jí to prý jde i za volantem a sama o sobě dokonce tvrdí, že líp řídí, než chodí. Od koho dostala svoje první auto a jak to měla a má tahle dáma s muži?
Před časem jste oslavila šedesáté narozeniny. Jako jeden z dárků jste si nadělila výlet do Říma. Je to pro vás srdeční záležitost?
„Naprosto. Vždyť je to moje druhá domovina. Cítím se nejen v Římě, ale i v celé Itálii jako doma. Asi to je taky tím, že plynně mluvím italsky a nikdo mě tam nezná. Můžu tam existovat úplně jinak než doma. Volně a svobodně.“
Zřejmě vás tam táhne i něco jiného – láska. V osmdesátých letech jste byla osm let vdaná za italského profesora Eusebia Ciccottiho. Jak jste se vlastně seznámili a čím vás okouzlil?
„Eusebio učil na vysoké umělecké škole v Římě a se svými žáky přiletěl v roce 1985 na studentský festival do Karlových Varů, kde jsem byla s režisérkou Pavlínou Moskalykovou. Té jsem hrála hlavní roli v jejím absolventském filmu. V té době jsem se už dva roky učila italštinu, takže když se ke mně přitočil tenhle pěkný černý kluk – a já tušila, že je Ital – a on se mnou začal lámanou angličtinou hovořit o našem filmu, jednoduše jsem mu řekla: „Possiamo parlare italiano!“ Jakože můžeme mluvit i italsky. No, a už to bylo. Večer jsem se sice vracela do Prahy, ale to už jsme na sebe měli telefony a Eusebio od září stejného roku přijal roční stáž na FAMU. V červnu 1986 jsme se vzali. Je to pořád moc fajn kluk.“
V čem bylo to manželství specifické? Přece jen Češi a Italové jsou jiné nátury…
„Eusebio vždycky říkal, že rozdíl mezi námi dvěma je ten, že já jsem ta Italka a on je ten Čech. A měl pravdu. On je uvážlivý »professore, dottore«, ze všech hlučných Italů je ten nejserióznější. Zatímco já mám rozhodně blíž k té bláznivé Monice Vittiové, bez které by se v šedesátých letech neobešla ani jedna italská komedie. Dodnes říkám, že je to můj osudový muž. Dal mi báječného syna, naučil mě dokonale italsky a zůstal mým kamarádem.“
Žili jste spolu také v Itálii?
„Nikdy jsem v Itálii nežila, Eusebio jezdil vlakem nahoru a dolů, jen Vánoce, Velikonoce a letní prázdniny jsme trávili v Římě.“
Jak vás přijala jeho rodina? Nevadilo jim, že si jejich syn vybral Češku?
„Byli moc milí a stále jsou. Tatínek Eusebia už bohužel nežije, ale všichni jsou to praví pohostinní Italové se srdcem na pravém místě.“
Říkáte, že Eusebio byl váš osudový muž, mluvíte o něm v superlativech. Pro jste se tedy nakonec rozešli?
„Ta dálka dělá svoje a taky naše povolání. Já jsem herečka a Eusebio profesor na vysoké škole. Zkrátka ta naše povolání jsou pro nás dva tak důležitá, že jsme se nakonec dohodli, že si dáme svobodu. Ovšem zůstali jsme přáteli a rodiče našeho syna Marka, takže se zas tak moc nezměnilo.“
Jak často se spolu vídáte?
„Určitě dvakrát do roka. Buď v Praze, nebo v Římě. Někdy častěji, to záleží na našem vytížení, na našich časech.“
Doporučila byste ženám manželství s cizincem, třeba i konkrétně Italem? V čem jsou čeští a italští muži stejní, a naopak jiní?
„Italové jsou kouzelní, milí, gentlemanští, ale taky jsou to chlapi! Takže si nenechají nic diktovat. Ale takové já jsem si vždycky hledala. Nikdy bych nechtěla, aby mě muž poslouchal a já mu velela, to si ani ve snu nedovedu představit a takového muže bych vůbec nechtěla. Vždycky jsem měla dominantní partnery, a že to z vašeho pohledu nedopadlo dobře, tak mně se zdá, že to dopadlo výborně. Se všemi jsem kamarád a se všemi si můžu dát skleničku vína. Co chtít od života víc.“
Celý rozhovor se Simonou Stašovou najdete v aktuálním vydání Aha! pro ženy. V prodeji na stáncích za 7,90 Kč.
5 fotografií
